pouť TLIG_2005

Libanon, Sýrie a Jordánsko
Pouť Opravdového Života v Bohu v roce 2005
(reportáž P. Johna Abbertona)

Pouť neznamená jen cestování. Znamená to také hledání. Opravdová pouť je, že se vlastně snažíme najít cestu domů. Pouť je spojená s náboženstvím, protože konečně náš domov je s Bohem, naším Stvořitelem. Pouť vyjadřuje volání, které zažíváme v sobě, volání, které by mohlo být vyjádřeno jedním slovem, vyjádřeno jako pozvání:

"Pojď!"

To, co bychom mohli nazvat poutí životem jako takovou, má mnoho cest: správných a špatných: křižovatky; vítr, nebezpečné cesty, široké, nápadně jednoduché cesty; slepé ulice s varováním a slepé uličky. Kromě velkých poutí jsou také malé: cesty do biblických zemí a na svatá místa, svatyně, slavné kláštery atd. Všechny tyto cesty nás mají upozornit na hlubší povolání, jímž není jen život po smrti, ale život tady a teď.

Jsme téměř jako postavičky z pohádky; hledači bájného Království, kteří hledají nejmoudřejšího a nejvznešenějšího z Králů, kteří hledají místo konečného míru a radosti, kde máme úžasný pocit blahobytu. Ano, víme, že hledáme Nebe, ale to Království nám bylo otevřeno v našem denním životě s celou svou dřinou a složitými problémy Samotným Králem, který přichází ze Svého Nebeského Trůnu, aby hledal toho nejpokornějšího: lidské srdce.

Pouť, která nese ovoce, je ta, kde cestujeme v pokoře a lásce. Nezdary, zpoždění, obrovské horko, chladné večery, hmyz, žízeň a hlad jsou stejně důležité jako dobrá společnost, smích, zdravé jídlo a modlitba. Pouť nejsou prázdniny, což kněz musí vysvětlit svým farníkům, i když je to oznámeno jako "pouť - prázdniny". Prázdniny jsou časem odpočinku; na druhou stranu pouť znamená promítnout si cestu celého svého života a tedy zahrnuje zápas, těžkou práci a odhodlání. Prvky sebedisciplíny jako např. být dochvilným se stávají více než obtížnými; jsou jako malá světélka, která osvěcují stránky lidské slabosti. Když jste na pouti, je lidská slabost dobře viditelná v sobectví, lenosti, vzdoru a lehkomyslnosti. Zároveň někteří lidé září. Ti jsou "solí země" (Mt 5,13).

Tyto a mnohé další věci se stávají hledisky Království, které se v tomto životě stává širokým polem, které se skládá z obojího - z pšenice i z koukole. Doufáme, že jednou z milostí pouti je moudrost rozpoznání rozdílu těchto obou stránek v nás a ve světě kolem nás. To znamená, že jedním z nejdůležitějších pozvání na pravé pouti je volání k pokání.

otec John Abberton

zpět na titulní stranu