Slyšíte mě? Konečně. Dobré odpoledne. Můžete se postavit? Začněme modlitbou. Je to Otčenáš, ale budu ho s vámi sdílet v Ježíšově jazyce, což je aramejština. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, amen.

Tato poselství od našeho Pána, je tomu dvacet let, co je dostávám. V anglické verzi je 12 svazků. Takže je mnoho co říci, mnoho o čem svědčit, ale protože mám dnes jen hodinu, hodinu a půl, budu s vámi sdílet jen pár věcí. Ale řeknu vám o hlavních tématech, která Pán dává nám všem. Víte, že když Bůh mluví, nebo posílá naši Blahoslavenou Matku, aby mluvila, je to vždy pro dobro církve. Není to nic nového, ale je to znovu opakování Slova Božího, což je Písmo Svaté. Stále, Bůh nás volá všechny k opravdovému životu v Něm. K hlubšímu obrácení. K poznání Boha a porozumění Bohu. Abychom se modlili, jak On chce, abychom se modlili. Aby se náš život stal nepřetržitou modlitbou. Takže dneska k vám mám mluvit o nepřetržité modlitbě, o pokání, které Pán žádá od každého z nás, budu mluvit o Boží lásce a o daru Lásky od Ducha Svatého, o umření sobě, o oddělení, které žádá od každého z nás, ve zkratce o tom, co se líbí Pánu, co po nás chce.

Takže Opravdový Život v Bohu je jako škola. Stupeň po stupni. Takže jestli jste ještě nečetli OŽVB, neměli byste začít 5. dílem, měli byste začít od začátku. Dnes můžeme snadno říct, že se Bůh zjevuje, že Bůh navštívil svůj lid. Je to průchod našeho Pána mezi námi. A náš Pán je dost roztrpčen odezvou na milost, kterou nám dává. Protože mnoho lidí ukazuje apatii, letargii a co je nejhorší, lhostejnost. To je to, co je nejhorší, řekla bych, být lhostejný k Božímu milosrdnému volání. Protože někteří lidé jsou zde noví, řeknu krátký úvod, jaká jsem byla před tímto voláním a co se mi stalo po něm. Jsem žena v domácnosti vdaná za luterána, Švéda. Já sama pocházím z řecko pravoslavné církve, mám dva syny, jeden má třicet a druhý třicet pět. Ten, který má třicet pět roků, je ženatý a má dítě, holčičku, která má teď rok a půl. Takže jsem babička s jednou vnučkou. Jako kterákoli žena v domácnosti, kterákoli manželka. Ale mám toto charisma pro dobro církve. Není to jen pro prohloubení mého duchovního života, ale také pro prohloubení duchovního života církve. Předtím jsem nechodila do kostela jako mnoho lidí dnes: pokřtěná křesťanka, ale nechodila jsem do kostela, nechodila jsem na mši. Vskutku jsem byla ještě horší, protože jsem nechodila do kostela ani o Vánocích, ani o Velikonocích, byla jsem jinde. Nevěděla jsem, že je církev rozdělená, myslela jsem, že je jedna církev, jen se mění v národnostech. Takže jsem skutečně nevěděla nic o tom, že dnes k nám mluví Pán, že Panna Maria se zjevuje a mluví. Takže, když to všechno začalo v roce 1985, napřed tím, že ke mně přišel můj anděl, byla jsem prostě překvapená. Ale abych to zkrátila, úkolem mého anděla bylo, aby obrátil moji pozornost k Bohu. Prošla jsem mnoho druhů očišťování, jedno, to je jako očistec, protože to byl neviditelný oheň, který hořel v duši. A představila jsem si, že očistec musí být to samé. Anděl mi ukázal všechny věci, které jsem v minulosti udělala, které urazily Boha. A ten pohled byl tak jasný, jasný, jasný, viděla jsem se tak, jak mě vidí Bůh. To je rozdíl. Vidět se tak jak si myslíme, že jsme a vidět se tak, jak nás vidí Bůh. Bylo to velmi zlé. A já jsem se kála. Činila jsem pokání. Opravdové pokání v agónii, se slzami, s výčitkami, protože jsem skutečně viděla, že jsem jako malomocný, který stojí před Bohem. Poté přišel Bůh Otec. Teď, představte si někoho takového jako mě. Nechodila jsem do kostela a nevěděla jsem, že se tyto věci mohou dít. Bylo tu to volání, zakusila jsem Boží Moc. Takže když jsem byla v Ním, tak jsem věřila, samozřejmě. Ale když jsem se vrátila ke svým přátelům, měla jsem pochybnosti. A to byla agónie, protože jsem neměla nikoho, s kým bych se poradila. Nevěděla jsem, proč Bůh ke mně přišel. Říkal: ´přijmi Mé poselství.´ byla jsem zvyklá zapisovat poselství tak, že jsem tam napsala i datum. Vždycky jsem napsala datum, a pak jsem přijala poselství. Zakušení Boha Otce je něco, co je, řekla bych hodné toho, abych to s vámi sdílela. Víte, předtím než ke mně Bůh přišel, jsem měla obraz Boha pouze jako přísného soudce. A to je špatně. Protože to ničí obraz Boha, který je Láska a Milosrdenství. Takže když mluvil Otec, tak už jen z tónu Jeho hlasu, protože slyším Jeho hlas, byl naprosto zničen ten obraz Boha, který je pouze soudce. Hlas našeho Otce je velmi, velmi, velmi otcovský. Tím "otcovský" mám na mysli dobrého otce, který miluje své děti. Znělo to rodinně. Znělo to, jako by byl se mnou rodina. Jako bych Ho odněkud znala. Z Jeho hlasu jsem cítila něhu a lásku. Jemný, velice jemný a pokorný. Ale s majestátem a svrchovaností. Společně. Tento popis Otce Ježíš Kristus později popsal pár slovy. Ježíš jednoho dne řekl o Otci: ´Můj Otec je Král, ale tak mateřský. Je soudce, ale tak něžný a milující. Je alfa a omega, ale tak jemný. Tak hodný a jemný. Takže toto je popis, který jsem zakusila. A Otec, aby mi to připomněl a než budu pokračovat, chci vám říct: že když čtete poselství, tyto knihy, Ježíš řekl: ´dejte pryč jméno Vassula a dosaďte tam své jméno.´ Protože On mluví k tobě a k tobě a k tobě a ke každému. A když to uděláte, uslyšíte, že mluví k vám! Protože já nejsem jiná než jste vy. Takže moje otázky by byly stejně tak vaše otázky. Takže cítíte, že mluví skutečně k vám. A když tedy Otec řekl: ´Ty jsi Moje. Ty patříš Mně. Přicházíš ode Mě, pocházíš ode Mě. Jsi moje setba. Jsi kost Mých Kostí, tělo Mého Těla.´ A jelikož to mluví Bůh a ne žádná lidská bytost, přijímala jsem tato slova přímo do srdce. A skutečně jsem si uvědomila, že On opravdu JE náš Otec. Že pocházíme z Jeho rukou. A že skutečně náležíme Jemu. A že pocházíme z Královského rodu. Pocházíme ze Svrchovanosti. Pocházíme z Majestátu. Takže jsme dcery a synové Nejvyššího. Takže tento královský původ, ze kterého pocházíme, musíme tento obraz urozenosti uchovat v nás a chránit ho v sobě. Protože my jsme šlechtického původu. Ale ďábel nás pokouší, abychom se chovali jako on a abychom napodobovali ho. Abychom se podobali jemu. Ale měli bychom se držet stranou od těchto pokušení a držet si v sobě ten královský obraz. Tak to bylo první setkání s Bohem Otcem. Když později, mezitím se hodně stalo, ale nemůžu tady za hodinu všechno říct, takže když ke mně později přišel Ježíš, Ježíš Kristus, položil mi otázku: ´Který dům je důležitější, můj dům, nebo tvůj dům?´ Řekla jsem: ´Tvůj dům,´ což jsem věděla, že je církev. A On řekl velmi majestátním způsobem: ´oživ můj dům, ozdob můj dům (aby byl krásný) a sjednoť můj dům.´ já jsem řekl: ´Pane, vzal jsi špatnou osobu. Nemám žádnou autoritu, nemám poznání, nevím nic o církvi, o jejich problémech, celé ty roky jsem se k Tobě nemodlila, proč nedáš toto poslání nějaké řeholní sestře, karmelitce, nebo kterékoli jiné? Která Tě vždycky milovala? Nebo někomu, kdo má autoritu?´ ´Ne, řekl, ´chci tebe. Chci nic. Protože ve tvé nicotnosti ukážu, že Já jsem. Ukážu svou Autoritu a Moc. Tak zůstaň ničím, opravdu zemři sobě, vymaž sebe, abych mohl být všechno.´ Ptala jsem se Ho, mnohokrát: ´Proč sis vybral mě?´ A On řekl: ´Nevěděla jsi, že ubohost mě přitahuje? Skrze tvou ubohost ukážu své milosrdenství. Dovol mi tě formovat a vychovávat.´ Vidíte, že Ježíš se nevnucuje. Žádá o dovolení. Žádá o dovolení vaší vůli. Abyste se Mu odevzdali, žádá dovolení. Nepřichází silou. Takže to je na nás říci Ježíši ano ke konání Jeho Vůle. Mnohokrát mi říkal: ´Dovol mi použít tvůj čas, dovol mi použít tvou ruku, dovol mi tě formovat, dovol mi tě vychovávat.´ Ježíš je velmi jemný a jedná s námi jako s porcelánem.

Takže to, co po nás žádá je, abychom umřeli sobě. Víte, je mnoho lidí, kteří by chtěli konat Boží vůli. Nevědí, jestli konají Boží vůli, jestli to, co dělají, je Boží vůle nebo ne, neví. Pán nám vysvětluje, jak můžeme být schopni poznat, že konáme Boží vůli. V Písmu je napsáno, že ne ti, kteří křičí Pane, Pane, vstoupí do Božího království. Ale ti, kteří konají vůli Otce. Co je tedy vůle Otce? Milovat Boha a bližního a sloužit Mu. Láska je ctnost číslo jedna. A je to dar, láska je dar. A abyste dostali dar lásky od Ducha Svatého, musíte umřít sami sobě. Není to jen tak, že budete volat: přijď Duchu Svatý a dej mi poznat Boží vůli. Duch Svatý nemůže přijít k člověku, který je v hlubinách hříchu. Takže Pán říká: ´napřed musíte činit pokání.´ Pokáním, skutečným pokáním se vyprazdňujete. Vyprazdňujete se a dáváte prostor Duchu Svatému. Takže když činíte pokání polovičatě, dáváte polovičatě prostor Duchu Svatému. Ale když činíte skutečné pokání a víte, jak ubozí jsme před Bohem a činíte pokání za své hříchy, pak dáváte prostor Duchu Svatému. Půjdu zde víc do hloubky, protože tento krok je pro nás velmi důležité, je to první krok, krok číslo jedna - pokání. Dnes nás prorocký Duch Boží vede ke smíření a jednotě. Abychom uvedli do praxe větu z Písma Svatého: podle jejich lásky, kterou mají jedni k druhým, poznáte, že přichází ode mě. Doba, ve které žijeme, je doba nevýslovné milosti a milosrdenství. A poznáte to podle toho, že Duch Boží obnovuje své stvoření.

Pán nemá rád, nelíbí se mu, když nevěnujeme pozornost tomu, co nám v těchto dnech říká. Protože nabízí milost, aby nás dovedl k sobě. Toto Pán říká o Svém navštívení, což je navštívení milosrdenství: ´Neporozuměli jste tomu, že jsem Oheň? Oheň, který zapaluje všechno, čeho se dotkne. Kdokoliv se dotknu, úplně vzplane Božskou Láskou. Nepředpověděl jsem v Písmu svůj oheň? Když na vás přijde ten den, který já nazývám Den Páně, clona zahalující vaše oči spadne a budete se dívat na vaše pravé já. Můj oheň vás zmenší až na nic. Ale netřeste se strachy. Buďte dobré mysli. Protože jak jinak byste se mohli vidět vedle Mě? Všechny zbylé zlé tendence se stanou nečinnými. Tak to je, když se k vám Pán přiblíží zvláštním způsobem, jak jsem řekla, navštívení našeho Pána, návrat našeho Pána bude v Ohni. Protože očišťuje. A to vás povede k pokání. ´Tato očista,´ říká Pán, ´obrátí vaši duši, aby bezcílně nebloudila sem a tam, ale aby přišla ke Mně, který jsem váš jediný Božský Ženich.´ Takže Pán sám sebe nazývá Ženichem. A my jsme nevěsty. Tuto terminologii také najdete v Písmu. ´Nemyslím,´ říká Pán, ´že mnoho z vás porozumělo tomu, co to znamená Den Páně. Den Páně může být přirovnán k malému soudu.´ Tribunál je dvůr, kde jsou soudci a odsouzení. ´Takže když nějaká duše hrozně mi vzdoruje v hříchu, bude znovu učiněna pohanskou pro mě, vašeho Pána, světce a svaté. Pak moje návštěva uvede tuto duši do nesmírně mučivé bolesti. Jak jinak mám přivést tyto duše k pokání? Jenom když je vysvleču donaha svým ohněm a ony uvidí, v jakém stavu jsou, jen tehdy si uvědomí, jak velice byly vlastnictvím satana.´ Snažím se vám říct: žádejte Pána o toto navštívení, žádejte, aby vás navštívil tímto způsobem. Proste Ho, aby vám dal tuto milost navštívení ohněm. Pokud jste ještě touto návštěvou neprošli. Protože je pár lidí, mnoho lidí, kteří už tuto navštívení zažili. A náš Pán říká: ´v těch, ve kterých bude můj očistný oheň plát, tento nehmotný očistný oheň, já je zcela strávím tak, že je probudím, aby si konečně uvědomili, jak byli přetvořeni.´ Promění je to. Promění bolestí, protože to bolí, jak jsem řekla, je to jako očistec. Ale také s radostí! Protože víte, že to je Boží prst na vás. A když víte, to dělá Bůh pro vaše dobro, radujete se. ´Kdokoliv v těle a duši Mě vlastní a já vlastním jej, Den Páně na něho nepřijde.´ Nezakusí to takto. Proč? Protože Duch Svatý už jím prošel. Už zažili Den Páně, jak na ně sestoupil. ´Po tom dni pokání a poslušnost mému zákonu budou tématem duše, kterou jsem obnovil svým ohněm.´ Dovolte mi říct vám to jinak, jednodušším způsobem. Papež Jan XXIII se modlil za jednotu církve a také za nové letnice, druhé letnice. Pán mluví o druhých letnicích v poselství Opravdový Život v Bohu. To je naděje našich časů. Protože jak víte, nepravost se rozrostla daleko více: zlo, války, terorismus, přírodní katastrofy, jedna za druhou a velké! Jako tsunami, jako hurikán Catrina v USA. Všechny tyto věci jsou přivolány námi na nás. Pochází ze zla této generace. Pocházejí z odpadlictví, což znamená odmítnutí, odmítnutí Božských pravd. Takže je velké odpadlictví, všeobecné odpadlictví. Lidé v církvi jsou rozděleni. V církvi je rozdělení. Také toto zapříčiňuje všechny ty katastrofy. Není mír. A to jsou naše časy. Protože satan znovu, znovu klame tuto generaci první lží, kterou oklamal Evu. Což je:´můžete být bohové. Nepotřebujete Boha, protože můžete být bohové. Takže zničíte zákon, zničíte Desatero, dáte tam vlastní zákony a stanete se rebely proti Bohu. Tyto věci byly předpovězeny v Písmu. Ježíš Kristus říká, kdybyste četli Ezechiela 28. kapitolu a 2. list Tesalonickým 2. kapitolu, dejte je dohromady. Tyto časy byly předpovězeny, že bude doba odpadlictví a ducha rebela. To je dnes. Hrát si na Boha a usednutí na jeho trůnu. Vzatí Božího trůnu, to je Ezechiel. Co myslíte, že Bůh udělá? Náš Otec. Jako otec, bude jen sedět a dívat se na své děti v chaosu? Nebo si sbalí kufr a pojede na dovolenou? Protože nám dal Písmo Svaté, učitele a teology? Ne, On je Otec. Takže vstane a bude reagovat a sundá si korunu a položí ji bokem a poběží k nám. Aby nám věci vytkl, aby nás pokáral, jak si zasloužíme, aby s námi zatřásl a probudil nás, ale všechno je uděláno s láskou. Aby nás přivedl zpět k sobě. Takže Bůh bude stále mluvit k svému lidu. Aby nám pomohl a přivedl nás k jednotě. Aby přivedl církev k jednotě. Ale chce také, aby lidé v církvi pro to pracovali. Takže nás učí, abychom činili pokání, tímto navštívením Pána, protože pokáním odmítáme hřích. Je to brána, která vede duše z temnoty ke světlu, je to úkon pokory. Čím pokornějším se člověk stane, tím snadněji nalezne Duch Svatý cestu do nás. Ale ten, který není schopný se kát, nebude sjednocen s Duchem Svatým. A nikdy nepozná Boha a neporozumí Mu. Protože Pán říká, že největší poklad, kterého můžete ve svém duchovním životě dosáhnout, je znát Boha a rozumět Mu; je to poznání Boha.

V soudný den budeme všichni souzeni podle míry lásky, kterou jsme měli tady na zemi. Dar lásky je tak důležitý! Ježíš říká, že ani půst, ani bdění, ani tělesné újmy, ani jiné úkony zbožnosti se Mu nelíbí a netěší Ho tak jako duše, která je pokorná, skromná a dobrá. A stát se dokonalým obrazem Boha, je ukřižovat sebe, naše já. Ego je tak těžké! Ego je řecké slovo: já. Když řeknete já řecky, řeknete ego. Je jeden vtip, slyšela jsem ho od jednoho kněze. Když člověk zemře, jeho já zemře pět minut po něm. Je to pravda, protože ego vždy blokuje Ducha Božího. Takže zemřít sobě a ukřižovat své já je velmi důležité. Pán říká v jednom poselství, abychom ´rozšířili svá srdce, abychom dostali víc z nás, což je Nejsvětější Trojice, abychom my dostali víc z tebe. Abychom sebe darovali víc tobě tak, abys ty dala víc sebe nám. A v tomto cyklu nám dáš všechno to, co nám už patří. To je můj triumf v tobě.´ Vysvětlím to: ´dáš nám, Trojici, všechny dobré věci, které máš v sobě a které pochází od nás.´ To znamená, vše, co máme v sobě dobrého, což může být štědrost, trpělivost, jinými slovy ctnosti, všechno pochází od Boha. Všechno to pochází od Boha. Takže vy to budete vracet Bohu. Na začátku, když mě Otce učil a já jsem mu dala své naprosté ano, Bohu, dala jsem mu svou vůli. Jednoho dne se mě zeptal: ´máš něco, co bys mi mohla dát?´ a okamžitě jsem si říkala: co můžu dát Bohu? A dřív než jsem začala o tom přemýšlet mi Bůh řekl: ´Ale cokoliv bys mi dala a je to dobré, pochází ode Mne. A já jsem řekla: ´chceš říct, že nemám nic dobrého sama od sebe, co bych ti mohla dát?´´Ne, nic.´ Řekla jsem: ´Mám něco, co se ti bude líbit.´ V tomto rozhovoru můžete vidět velikou důvěrnost. Protože on se mnou mluví jako Otec a já se s ním handrkuji jako dítě. Ale bezelstně. On byl téměř až pobaven. ´Ano?´ řekl, ´a co to je?´ Já jsem řekla:´umím malovat. Namaluji krásnou ikonu a dám ji kostela a bude se ti líbit.´A on řekl: ´dar umění? Ten také pochází ode mě.´ Tak jsem řekla:´nemám nic.´ On řekl: ´máš. Vůli, tvou vůli. Nabídni mi svou vůli.´ Byla jsem překvapená. ´Týden předtím po hrozném očišťování jsem ti nabídla svou vůli, naprosto.´ A on řekl: ´Já vím, ale rád to slyším každý den.´ To abyste věděli. Každý den: vezmi si moji vůli, vezmi si moji vůli, nechci svoji vůli. A v té předchozí pasáži, kterou jsem četla, o milování svého bližního a službě jeden druhému, řeknu vám další příklad. Protože učení, která přijímám, jsou během dne na věcech, které během dne dělám. Pán se chápe příležitostí, aby mě učil tu a tam. Takže jednou zvonil telefon a já jsem přijímala diktování od Ježíše. A On přestal a naznačil mi,abych zvedla ten telefon. Zvedla jsem sluchátko a byla to moje matka řekla mi: ´rychle běž do obchodu a kup mi chleba než zavřou obchody.´ Protože měla problém s koleny a nemohla si tam zajít. Protože jsem jí už už chtěla říct, že Ježíš mi dává diktování, Ježíš mi naznačil, že ji mám poslechnout. Tak jsem řekla: ´dobře, udělám to.´ A Pán mi řekl: ´když sloužíš jí, sloužíš mně.´ Takže když někomu sloužíte, když někomu pomáháte, sloužíte Kristu. A pro něj je milosrdná láska a služba nade vším. Nad poselstvími, nad zjevením Krista vám, nade vším. Milosrdná láska je na prvním místě. Protože z tohoto budeme nakonec souzeni. Je opakem sebelásky, což je hřích. Takže si vždy pamatujte, abyste byli hodní, dobří. V tom je celé Písmo: být dobrý, milovat Boha a bližního a sloužit Bohu a bližnímu.

O modlitbě. Jednoho dne Pán přišel a požádal mě, abych se modlila bez přestání. A já jsem řekla: Pane, myslím, že to nemohu udělat. Protože mám jiné věci na práci. Musím pomoci synovi s úkoly a jiné věci. A Pán řekl: ty nerozumíš. Modlit se bez přestání neznamená, že tě chci mít dvacet čtyři hodin denně na kolenou. Modlit se bez přestání znamená, když žijeme bez přestání v Bohu a Bůh žije bez přestání v nás. Modlit se bez přestání znamená, že vaše duše, vaše srdce si přeje, touží, žízní, zmírá touhou po Mně vašem Bohu celý den. Je to, když jste uchvácení Boží přítomností, když si uvědomujete Boží Přítomnost kolem vás. Je to následování největšího ze všech přikázání: milovat Boha celou svou duší, celou svou silou, celým svým srdcem. Je to modlitba beze slov, protože Bůh ověřuje vaše srdce. Nemusíte mluvit, je to kontemplativní modlitba. Je to nejvyšší forma modlitby, nazývaná tichá modlitba. A proč je to nejvyšší forma modlitby? Protože potom je vaše mysl v nebi, zatímco vaše tělo je na zemi. Žijete v nebi, zatímco chodíte mezi lidmi. Je to být pozvednut do nebe. Ve skutečnosti Pán jednou řekl: ´pravá teologie je kontemplace mne, vašeho Boha.´ Takže můžete pracovat v domě, můžete pracovat v kanceláři a Bůh je neustále ve vašem srdci a vy jste neustále v Něm. Jste objati Bohem. A to je velmi, řekla bych vysoká modlitba a Bůh se z této modlitby těší. Této modlitby dosáhnete tehdy, když začnete znát Boha skrze Ducha Svatého. A aby přišel Duch Svatý, čiňte pokání, pak Duch Svatý přijde. Duch Svatý vám dá dar Lásky. Pozvedne vás do výšin Božích. Abyste poznali Boha a porozuměli Bohu. Pak budete konat Jeho Vůli. A všechno ve vás bude proměněno. Jak Ježíš jednou řekl: ´v ukřižování vašeho já, když mi to dovolíte, můžu proměnit vaši duši ze suché pouště v zahradu, kde já mohu mít v tobě odpočinek. Když mi dovolíš, mohu proměnit tvou duši v palác, kde mohu být Králem a vládnout nad tebou. Mohu proměnit tvou duši v ráj, v nebe, kde v tomto nebi budete schopni mě oslavit.´ Takže tohoto stádia máme dosáhnout, zde pak můžeme říct: jsme oděni do Krista. A kdy vaše myšlenky, vaše mysl je myslí Krista, vaše skutky se stanou Božskými, vaše řeč bude ta samá, jak by Bůh chtěl mluvit. Takže vy budete rovni s Bohem a stanete se bohy v účastenství. Toto je úroveň, kterou chce, abychom dosáhli a pozvedli svou duši k Němu.

Víte také, že Panna Maria mi také dává poselství, aby nás učila modlit se a přiblížit se Ježíši. Pamatuji si, a říkám vám to proto, že jako já máte rodiny, tak jako já mám rodinu, jak Panna Maria přichází jako matka a skutečně se o nás stará jako o svoje děti. Na začátku, předtím než jsem cestovala po světě; teď jsem už navštívila šedesát dva zemí; poprvé když jsem musela odjet z domu, abych jela do jiné země mluvit, můj syn chodil do školy a měl třináct roků. A neměl ve škole dobré známky. Takže učitelé si stěžovali. Tak jsem mu začala pomáhat s úkoly. A pak jsem byla pozvána, abych svědčila v zahraničí. Bála jsem se, co bude můj syn dělat. Když tam nebudu, bude si dělat, co chce. Bude hrát video hry a bude se dobře bavit. Tak jsem poprosila Pannu Marii, naši Blahoslavenou Matku, zasvětila jsem své dva syny, celou svoji rodinu, svého manžela, je všechny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Řekla jsem: ´jsou Tvoji. Můžeš to s nimi vyřešit. Protože Tvůj Syn Ježíš mě vyslal pryč z mého domu, abych svědčila. Tak prosím, zůstaň v mém domě a postarej se o mé zájmy, zatímco já se budu starat o zájmy Tvého Syna.´ Tak jsem odjela, po týdnu jsem se vrátila a volali mi ze školy. Byl to ředitel a řekl mi: musíte přijít. Já jsem se velmi bála. Říkala jsem si: možná ho vyloučí, kdo ví?! Když jsem vstoupila do jeho kanceláře, se na mě široce usmál, postavil se řekl: gratuluji! Váš syn udělal tento týden skvělou práci! Tak to je dík Panně Marii. Postarala se o něj. Takže radím každému, aby udělal to samé. Mluvte k ní ze srdce. I když mluvíte s Ježíšem, s Otcem nebo s Duchem Svatým, mluvte s nimi ze srdce. Nepotřebují protokol, promluvu. Potřebují vaše srdce. Protože cokoli vychází z vašeho srdce, je upřímné, prosté a dokud v tom není zloba, přijímají rovnou vaše modlitby.

Také vám chci říci o tom, když se píše v Písmu, že když dáváte, tak se vám to mnohonásobně vrátí zpět, to je pravda. Například, když něco chcete dát, musíte být štědří. Nemluvím o penězích, mluvím o věcech, které máte rádi, a které se někomu líbí, tak jim je dáte. Neříkám, abyste se vzdali vašich aut, nebo vašeho domu, ale malých věcí, na kterých vám záleží.. Například jsem dostala malý dárek, lidé mi dávají hodně dárků, náboženských dárků. Téměř vše někomu dám, protože jich je příliš moc, ale nechávám si jeden nebo dva, které se mi opravdu líbí. Měla jsem medailku Nejsvětějšího Srdce. Říkala jsem si, tu si chci nechat, protože se mi opravdu líbí. Navštívil mě jeden přítel z Francie mluvil o tom, že hledá medailku Nejsvětějšího Srdce a nemůže ji nikde sehnat. A že mu to je tak líto, že ji nikde nemůže sehnat a tak dál. Tak jsem se zeptala: ´má být jako tato?´ ´Ano, to je ona!´ Tak jsem řekla: ´vezmi si ji.´ Věnovala jsem mu ji. Do týdne jsem dostala tu samou, stříbrnou, tak velkou! Byl přívěšek na klíče. Vrátila se mi, ale větší. Jindy zase jsem zažila takovou věc s růžencem. Dostala jsem od kněze růženec, který dostal od papeže, růženec od papeže. A řekla jsem si: tento růženec vždycky zůstane se mnou, protože to je ten jediný, který mám od papeže. Vždycky ho budu nosit v kapse. Jednou jsem navštívila Chorvatsko a navštívil mě kněz, protože byl velmi, velmi rozrušený. A proč byl rozčílený? Protože se chtěl stát biskupem, ale nebyl zvolen biskupem. To mu moc vadilo. Bědoval a bědoval, nevěděla jsem, jako toho muže utěšit, tak jsem vyndala svůj růženec a řekla mu: ´vezměte, toto je od papeže.´ Podíval se na to a strčil si to do kapsy a pokračoval v naříkání. A já jsem si říkala: ´proč jsem ho věnovala?´ Vždyť on to dokonce ani neocenil! Ale já jsem ho ztratila! Ale příští den jsme navštívili biskupa a než jsem odešla, řekl: ´chci vám dát dárek.´ A hádejte co?! Papežský růženec! Ale jiný! Ten první měl zrníčka malá jako rýže, bílá rýže. A tento měl perly, s moc krásnou krabičkou. Takže se mi vrátil. Mám mnoho příběhů o tom samém! Okamžitě se mi ty věci vrátily zpět. A víte, co toto je? Řeknu vám to. Bůh nás testuje. Dává nám příležitosti, abychom ukázali, že žijeme podle Písma. Zkouší nás! Tak prosím, buďte na pozoru. Buďte pozorní na tyto věci! Nebojte se, dávejte, prostě dávejte! A dostanete zpět. Toto bylo poučení také pro mě. Protože když se mi to stalo naposled, bylo to znovu s růžencem, byl to také růženec z perel ale ne od papeže, který se mi líbil. Přišel jeden přítel se snoubenkou a poté, co jsme se pomodlili růženec, ona držela ten perlový růženec, protože jsem jí ho při modlitbě dala, aby se modlila. Její snoubenec se mě zeptal: ´může si nechat ten růženec?´ Tak jsem řekla: ´dobře, nechej si ho.´ Ten samý večer mě přišla navštívit přítelkyně z Filipín a dala mi růženec z perel, ale z pravých perel z Filipín. Takže vidíte, že se vám to nějak vrátí. Když to nedostanete tady, dostanete to v nebi.

Dále jsou zde dvě věci, a těmi bych chtěla skončit. Jedna z nich je závažné téma, ale musím to říct jen pár slovy. Víte, že hlavní poselství je jednota. Jednota Církve. A je to velmi důležité. Protože jednota upevní církev. Proto Pán žádá církve, aby zemřely svému já a sjednotily data Velikonoc a měly jedno datum společně. A v jejich denním programu by to mělo být zapsáno na prvním místě. Protože dokud je církev rozdělená, je oslabená a to se Bohu nelíbí. Žít v rozdělení je proti Boží Vůli, protože Bůh chce, aby Církev byla sjednocena a jedna. Rozdělení je hřích. Pochází od rozdělovatele. A Pán žádá nás laiky, abychom se modlili za jednotu a za sjednocení data Velikonoc. Je mnoho poselství o jednotě a nedávno jsme vydali knihu, do které jsem shromáždila všechna poselství o jednotě; do jedné knihy. Už vyšla anglicky a domnívám se, že zanedlouho bude přeložena, ne přeložena, protože všechno je přeloženo, ale sestavena do německých výtisků. Je velmi důležité ji dát zvláště kněžím, protože v ní všechno je.

Poslední věc předtím než skončím je, abych vám připomněla, že můžeme být jedno s Ježíšovým Srdcem. Ve spojení, spolu s Ježíšem, a tak je jedna meditace, anglicky jsou ta slova: we, us; my, nás. Jak se toto stalo? Jak jsem vám řekla, Ježíš mě učí během dne. Bylo to na začátku: přijímala jsem diktování a potom za hodinu jsem si vzpomněla, že jsem dala do trouby péci nějaké jídlo. A kdybych troubu po uplynulé hodině nevypnula, jídlo by se spálilo. Ale On pokračoval ve svém poselství. Moje reakce uvnitř mě byla zřejmá, a tak se Ježíš zeptal: ´co se děje?´ Jako kdyby to nevěděl. A tak jsem řekla: ´mám v troubě nějaké jídlo, a když ji nevypnu, spálí se.´ On neřekl: ´jdi a vypni tu troubu!´ Ale zeptal se: ´Na co čekáme? Pojďme a vypněme tu troubu.´ Takže je to jako: my, nás, spolu. Proč to řekl? Protože On je vinný keř a my jsme ratolesti. Patříme k sobě navzájem. Nejsme odděleni, ale jsme spolu jedno. A tak řekl: ´ode dneška nezapomeň říkat: my, nás každý den svého života. To znamená, když odtud odejdete, řeknete si v sobě: pojďme, musíme jet domů. Musíme připravit večeři. Musíme se setkat s tímto člověkem. Pospěšme si. Celý den po celý život, když to budete dělat, to je modlitba, meditace a budete si připomínat, že nejste nikdy sami. Protože On je s námi a je jedno s námi. Je vinný keř a my jsme ratolesti, které patří ke kmeni. Řeknu vám příběh, který se stal, protože příběh si snadno zapamatujete. To je důvod proč jsou příběhy, jako podobenství. Jednou jsem celé dopoledne meditovala s Ježíšem, a když jsem pak chtěla jet autobusem, abych se setkala se svou sestrou, samozřejmě jsem řekla: Ježíši, pojďme. Tak jsme nasedli na autobus a místo vedle mě bylo prázdné, protože Ježíš tam seděl. Přišel revizor s jízdenkami a já jsem řekla: jeden lístek, prosím. Tak jsem si vzala lístek, podívala se na Ježíše a řekla mu: ´vidíš, jsme dva a vzala jsem jeden lístek. Dostali jsme ho.´ On řekl: ´co?! Nejsme spojeni a jedno? Takže jeden lístek stačí.´

Jsou lidé, kteří se cítí, jako by se k nim Ježíš nikdy nepřiblížil, jako že jim Ježíš neodpovídá. Je mnoho takových lidí. Pro tyto lidi je zde poselství a já tímto poselstvím skončím. Po tomto poselství bude malá pauza se sborem a přijdu k vám zpět a budu se modlit za vysvobození a uzdravení. Všichni se k té modlitbě postavíme a otevřeme svá srdce Duchu Svatému, abychom přijali duchovní uzdravení, nebo fyzické uzdravení, bude-li to potřeba a vysvobození. Takže toto je to poselství:

´Pojďte vy, kdo stále ještě bloudíte v této pustině a říkáte: hledal jsem svého Spasitele, ale nenašel jsem Ho. Najděte mě milovaní v čistotě srdce, když mě budete milovat bez vlastních zájmů, najděte mě ve svatosti, v oddanosti, kterou si od vás přeji, najděte mě v zachovávání mých přikázání, najděte mě v tom, že zlo nahradíte láskou. Najděte mě v prostotě srdce. Nehřešte víc. Přestaňte páchat zlo. Učte se konat dobro. Hledejte spravedlnost. Pomáhejte utlačeným. Ať se tato pustina a vyprahlost povznese. Ať se vaše vlažnost zapálí v planoucí jas. Opusťte svou apatii, nahraďte ji horlivostí. Dělejte všechny tyto věci, abyste mohli říct: ´hledal jsem svého Spasitele a našel jsem Ho. Byl mi blízko po celou tu dobu, ale ve své temnotě jsem Ho neviděl. Ó buď Bohu chvála, požehnán buď náš Pán. Jak jsem mohl být tak slepý?´ Pak vám připomenu, abyste zachovávali a vážili si mých přikázání, abyste mohli žít.´

Řekla bych jako Ježíš řekl v Janovi 16. kapitole: Chtěl bych vám toho ještě mnoho říci, ale teď by to už pro vás bylo moc. Jsou knihy. A něco vám řeknu: poté, co vyšla poslední poselství, což jsou Ódy Nejsvětější Trojice, malá knížečka, Pán mě zastavil, abych dávala poselství zveřejňovat, aby se tiskla. Takže po té knize, Ódy Nejsvětější Trojice, poselství, která dostávám teď a v minulosti po té knize, si nechávám pro sebe. Nejsou ukazována. Dokud mi nedá svolení. Proč? Řekl: dvacet let už mluvím a odpověď je velmi slabá. Ti, kteří čtou, ne všichni, ale mnoho těch, kteří čtou, nečtou očima. Nežijí poselství. Mnozí je žijí, ale ještě více je těch, kteří je nežijí. Tak On řekl: jaký význam to má, abych jim dával další poselství, když oni nežijí to, co jsem jim dal už ve dvanácti svazcích? Takže vzhledem k milostem, které jsme dostali, odpověď je velmi chabá. Čtení Opravdového Života v Bohu vám dává porozumět mnohem víc Písmu. Přibližuje vás to k Bohu. Jsou řeholnice a řádové sestry, které mi řekly, po dvaceti třech letech v klášteře, když si přečetly Opravdový Život v Bohu, objevily Ježíše. Toto jsem slyšela od mnichů, poustevníků, řeholnic a dává vám to porozumět Boží Vůli. Takže když čtete poselství, čtěte je jako meditaci, ne jako nějakou vymyšlenou knihu. Ale hlavní věc je, abyste žili poselství. Děkuji.