|
VASSULA RYDÉN VE VÍDNI
Bylo to jednou večer po modlitbě. Loučila jsem se zrovna s Kačenkou na Malostranské, když mi přišla sms. Byl to Mirek Calaba a psal mi, že 20. května bude Vassula ve Vídni. Okamžitě jsem to křičela na Kačenku, za kterou se už zavíraly dveře tramvaje. Napadlo mě hned, že jedeme! Někdy ke konci března mi pak napsala Barbara Sierp-Karash z Německa. Jestli bychom o tom také u nás nedali vědět a nevypravili do Vídně autobus. Prosila taky o pár lidí, kteří by přijeli týden před setkáním a pomohli ve městě roznést plakátky a rozdat pozvánky 'kolemjdoucím'.
rozdávání flyer ve Vídni
Karoline, která setkání organizovala, je totiž 89! Je však tak horlivá, že by se od ní, myslím, mohl učit mnohý z nás mladších…
zleva Magda, Karoline Bartuska - organizátorka setkání a já
Z jednoho autobusu byly nakonec dva. Přihlásilo se 87 lidí, z toho čtyři kněží a jeden jáhen.
Naše pouť do Vídně začala již den předem adorací a mší svatou v kostele sv. Jakuba v Brně. Ubytovali jsme se v Petrinu - církevním chlapeckém internátu, kde zrovna ten víkend měli jedině volno. Po společné večeři ještě chvíli nacvičování německých chval, ale pak už rychle spát. Všichni se velmi těšíme!
chrám sv. Jakuba v Brně Ráno se scházíme ke společné modlitbě v internátní kapli v 7:30. Během společné snídaně postupně docházejí a dojíždějí 'přihlášení' z různých koutů republiky. Autobusy jsou přistaveny v 9:00, plánovaný odjezd v 9:30. Směr Vídeň vyrážíme kolem 9:45. Po cestě se modlíme z modlitebních osnov Opravdového Života v Bohu a jistě přicházejí na řadu i různá svědectví. Přijíždíme na čas, tj. ve 13:00.
Malé problémy s parkováním, ale za chvíli již šťastně ve farním kostele Lainz Speising, kde se setkání s Vassulou Rydén koná. Svačíme, procházíme se a vítáme se s některými dalšími, kteří přijeli auty. Kolem půl druhé začíná v kostele příprava aparatury s otcem Adrianem.
Konzilgedachtnisskirche a sv. Jan Nepomucký
Stalo se před týdnem, když jsme já, Magda a Anna pobývali ve Vídni a pomáhali s přípravou setkání, že jsme se jakoby náhodou 'připletli' mezi místní farníky. Bylo to asi třetí den našeho pobytu. Šli jsme ráno s Caroline na farní mši svatou a jedna z farnic zrovna slavila šedesátiny. Po bohoslužbě byli všichni pozváni do farní kavárny na čaj a narozeninový koláč. Neměli jsme původně v plánu tam jít, ale řekli jsme si, že bychom oslavenkyni mohli alespoň zazpívat. Jmenovala se Christine. Zpívali jsme Thoxa, thoxa a s velkým úspěchem. Nakonec jsme byli vyzváni, abychom se přidali k oslavě. A tehdy se ledy začaly prolamovat…
já a Christine na oslavě narozenin
Seděli jsme u stolečku, pili kávu a jedli koláč. Mluvili jsme postupně s Christine, farníky a s panem farářem. Pak přišel na řadu otec Adrian - místní kaplan.
Dověděl se, že kapela, která měla hrát při mši svaté následující po Vassulině promluvě, odřekla a že tudíž musíme dát dohromady něco spolu. Domluvili jsme se na následný den dopoledne. A zatímco nás otec Adrian učil německé chvály, stali se z nás přátelé. Takže ani aparaturu jsme nemuseli vézt, protože otec slíbil, že zařídí vše potřebné.
"naše kapela"
Během modlitby růžence pociťuji, jak mocné je klanět se Panně Marii. A když německé písně vystřídá česká "Dáváš mi lásku vzácnou", přichází Vassula Rydén. Je 16:00 - čas vyhrazený pro její přednášku. Kostel je plný - Bohu díky. Odhadem tak 500 lidí, z toho 80 Čechů a přibližně 40 Maďarů.
Tady v Rakousku mluví Vassula již po čtvrté, ale poprvé v kostele. Doprovází ji pravoslavný archimandrita Eugen Papas a jistý rakouský teolog, jehož jméno se mi až posud nepodařilo zjistit. Ten se ujímá úvodního slova. Zmiňuje obrácení, dary a misii, země, které Vassula posud navštívila, jazyky, do nichž byla poselství přeložena a pochopitelně novou situaci s Vatikánem na základě zodpovězených otázek položených - tehdy ještě prefektem Kongregace pro nauku víry - kard. Ratzingerem.
Vassula svou přednášku začíná modlitbou Páně v aramejštině. Přítomné vyzývá, aby k modlitbě povstali. Potom se lidé usadí a přednáška začíná. Tlumočí se do němčiny a pomocí překladových sluchátek rovněž do češtiny a maďarštiny. Zvolenými tématy jsou nové letnice a jednota, ale přednáška se zdaleka nedotýká jen jich. Vassula svědčí o svém obrácení, o setkání se svým strážným andělem Danielem, o tom, jak poznala Boha Otce a jak procházela očišťováním. Vysvětluje, že pokání je první krok, který po nás Bůh žádá. Jen skrze pravé pokání dojdeme potřebné čistoty, do které jedině může přijít Duch svatý. Je to jako oheň, který spaluje všechno nečisté a my máme o tento Oheň prosit. Vassula vzpomíná své očišťování, jak dny a dny plakala, když viděla sebe očima Boha. Přitom tím největším hříchem je lidská 'lhostejnost' (indifferent). Dále je řeč o lásce: že budeme souzeni podle její míry v našem srdci a že je darem, který v onom Ohni Ducha svatého obdržíme. Tedy skrze bolest. Příhodami, které se Vassule s Ježíšem a s Pannou Marií staly a které vypráví, jsme povzbuzováni, abychom se nebáli dát všechno.
Pojďte, vy, kdo stále ještě bloudíte v této pustině a říkáte,
(simultánní překlad Vassuliny přednášky naleznete zde)
Na závěr Vassula děkuje za pozornost a slibuje, že se bude modlit za každého z přítomných. Zároveň prosí o modlitbu za sebe a svou rodinu. S malou nadsázkou končí slovy Pána Ježíše: "Ještě mnoho bych vám toho řekl, ale teď byste to nesnesli."
(Jana Solarová, 26 let)
|