30. září 2002
|
jak úžasné je putovat po Tvém boku a rozsévat Tvé nebeské sémě do větru! V kontrastu s temnotou, která mě obklopuje, Ty jsi pilíř plápolajícího ohně, paprsek Světla. Tvá Svatá Tvář, Kriste, je jako Zářivý Diamant, a když jsi mi tváří v tvář, Tvůj jas ozařuje mou duši, abych nepodlehla temnotě. Jasnější než tisíc sluncí spojených v jedno, stojíš Ty v záři před mou bídnou duší. Ach, kdyby jen lidstvo vědělo, jaké je to být přítomen před tak nepopsatelnou krásou? Ty, můj Mocný Bože, Nezničitelné Světlo, Tvá Přítomnost je dána svobodně tomuto světu. Ale jak to, že Tě nemohou rozpoznat nebo alespoň zahlédnout? Můj Milostivý Pane, krásnější než všechny andělské kůry dohromady, přesahující všechno chápání a myšlení, Tvé nezměrné Milosrdenství, Tvé nekonečné Bohatství a Tvá Štědrost mě naplňuje bázní… Tvůj půvab přitahuje moji duši, ochromuje ji a odívá nesnesitelným smutkem. Tvůj půvab mě zraňuje… Tolikrát jsem se pokoušela Tě uchopit, ale marné byly moje pokusy. Bylo to jako pokoušet se uchopit oheň, mé prsty prošly Tebou naprázdno… Jako nezkalené zrcadlo odrážející Věčné Světlo, Tvá nádhera se umocňuje v celém Tvém stvoření… A přece, jakto že Tvé stvoření nevidí toto zářivé Světlo? Ačkoliv mé pokusy Tě uchopit, alespoň lem Tvého roucha, byly marné, ve Svém Soucitu, abys mě povzbudil a já abych nezanechala hledání, ale znovu zkoušela Tě uchopit, pokryl jsi moji stezku safíry. Ujišťuješ mě, že se Ti mé pokusy líbí. Svým Prstem jsi napsal Své Jméno všude kolem mě olejem. Sloup vůně kadidla provoní celý svět, když procházíš kolem. Jak jsem si jen mohla zasloužit takovou milost získat Moudrost za učitele? Když Ti mé bídné srdce přednášelo svůj pláč, z výšky na mě sestoupila Tvá Svrchovanost. Zjevil ses sám, zatímco Tvými Rty mi bylo dáno Tvé Božské Jméno, pomazals mou duši Svatým Olejem. Posvěcení mé duše, ve Tvé překypující Lásce, ve Tvé Božské Pošetilosti, jsi oděl mou duši do vznešeného šatu. Oděl jsi mou nahotu Svým Božským Podpisem a učinil mě Svou navždy! Ó Spasiteli, neúnavný ve Své Lásce k lidem, zavlaž nyní mé rty milostí, abych se k Tobě obracela vždy s úctou a chválou…
Ach milovaná! Zavolal jsem tě, abys usilovala jedině o Mě. Povolal jsem tě, abys byla omámena Mnou tak, jako jsem Já zaslepen tebou. Poranil jsem tvou duši Svou krásou, abych tě povolal k životu ve Mně. Má Přítomnost, která tě do dnešního dne překvapuje a která umenšuje tvou duši v pouhý odraz Mého Světla, vlévá do tebe život. Má překypující Láska, kterou k tobě chovám, opíjí tvou duši touhou po Mně. Osvobodil jsem tě, abys dosáhla pokoje duše i těla. Nezranitelnost můžeš získat jedině skrze Mě. V této nedotknutelnosti mohu Já zasít své nebeské semeno.
Není vroucí pokání, nejsou skutečné výčitky svědomí … národy jsou ve zmatku a jejich úspěchy jsou mírou jejich bezbožnosti … celá zem bude trpět, jestliže neuslyším upřímný pláč lítosti. Ach, a ti, kteří vystoupili na tribuny a hlásají mír a jak ho nastolit, překračují Má přikázání a válčí se Mnou, jak chtějí dosáhnout pokoje ve své mysli?
|
