11. července 1987
|
Tvorstvo! Mé tvorstvo! Dnes Mě jako svého Boha odmítáte, ale zítra Mě budete chválit, vzývat a toužit po Mně! (Později:) Lituj! Děkuji Ti, můj Bože, že nade mnou bdíš. Vzbudila jsem lítost. Milovaná, všechno je odpuštěno, neboť takové je Mé Milosrdenství. Budu tě učit nejdříve se dívat, než uděláš další krok. Buď bdělá, dávej Mi přede vším přednost. Květino, neodvracej svou tvář od Mého Světla, vzhlížej ke Mně, postav se přede Mne, rozkvétej! Jsem slabá, často je mi zatěžko nést Tvůj Kříž.
1 To bylo večer předtím. V domě, kde bydlíme, se hlavní vchod zavírá ve 22 hod. A my jsme zapomněli klíče v bytě. Když jsme viděli zavřené dveře, bylo jasné, že se dovnitř nedostaneme. Přiblížila jsem se ke dveřím a řekla žalostně: "Ó můj Bože, neříkej, že jsou dveře zavřeny! Dej, ať se otevřou, prosím!" V tu chvíli přišel další nájemník z domu a dveře otevřel. |