18. října 1987
|
Ano, Pane, nikdy se Tvé ruky nepustím.
Ježíši, neřekl jsi, že já budu jediným znamením, které dáš?
Můj čas je Tvým časem. Žiji pro Tebe.
Ježíši, co mám říci? Dáváš mi tolik i když si nezasloužím nic. Nepřestáváš mě obdarovávat, a já Ti nemohu nabídnout nic, co by se jen vzdáleně podobalo tomu, co dáváš Ty mně. Dáváš mi Světlo. Vzkřísil jsi mě z mrtvých. Uzdravil jsi mě a vylil jsi na mne Svá díla. Oslavuj Mě. Kdo tě osvobodil, Vassulo? Ty, Pane. Smím něco říci?
Milovaná, řekni Mi to.1
Vassulo, chceš přinést oběť? Ano, Pane, mohu-li tak být užitečná.
Ukáži ti, co si přeji od tebe Nedovol jim v tom pokračovat.
Vassulo, přijde den, a je už velmi blízko, kdy Má Církev bude mluvit jen jedinou řečí. Ale před tímto slavným dnem přijdou strašlivé zvraty, zčásti kvůli lidské samolibosti, hříchům a nedostatku lásky, a zčásti též proto, že Mé Tělo je roztrženo. Dovol Mi říci ti ještě jednou, že oslavím a sjednotím Své Tělo. Květino, láska vás všechny sjednotí. Napiš ještě toto: zůstaň malá, aby veškerá autorita vycházela ode Mne Jaká přání, Pane? 4
Přeji si, aby byla rozšiřována tato slova k Mým dětem:
Pane, veď mě k nim. Pomoz mi zvěstovat Tvá slova.
Vassulo, opři se o Mne, žij v Mém Světle a zotav se
1 Bůh byl jako trpělivý otec 2 mé oči se naplnily slzami 3 myslím, že Ježíš se obrací ke každému 4 Ježíš pokračoval, aniž by mi odpověděl |