1. prosince 1987
|
Vyvolil jsem tě, abych ukázal světu Své Milosrdenství
(Začínám chápat, že toto Poselství Lásky a Pokoje tvorům Božím a ke sjednocení Církve bude opravdu jedním z posledních pokusů Boha, než na nás udeří blesk Jeho Spravedlnosti.)
(Bůh pocítil můj strach, úzkost z toho, co by mohl udělat, když se nezměníme.) Ano, bojím se, můj Bože, po vizi, kterou jsi mi dal.
Které chyby, Pane?
Proč pochybujete o Mých Dílech? Předávejte dál varování Mému tvorstvu. Je třeba velkého pokání. Mé tvorstvo musí být varováno a musí ve Mne věřit. Připomeňte jim Mou Lásku.
3
Rozšiřujte Mé Slovo! Propagujte Mě, neodkládejte Mě! Dosud Mě odstraňujete, protože Mě nehájíte. Hlásejte Má dřívější i nynější Díla. Jsem Všemohoucí
Petře! Petře, buď Mou Ozvěnou! Bůh to hlasitě zavolal, jako na někoho, kdo je hodně daleko, pak úpěnlivě dodal: Pas Mé beránky, Petře. Nezapírej Mě ještě jednou, milovaný. Když Pán řekl: "Petře, buď Mou Ozvěnou! Pas Mé beránky, Petře, nezapírej Mě ještě jednou, milovaný", byla jsem tak otřesená, že jsem si myslela, že musím na místě umřít. Sotva jsem se vzpamatovala, Ježíš se mě snažil posílit.
(Později, když jsem se zase trochu vzchopila) Ježíši, teď mohu říci z vlastní zkušenosti: Bůh žebral, protože to říkal úpěnlivým hlasem.
Miluji Tě, můj Bože! Když Tě vidím a slyším tak smutného, chtěla bych milionkrát umřít. Kdybych měla tisíc životů, dala bych je všechny, jeden po druhém, pro Tvou Slávu, abych zhojila Tvé Rány.
Mé Rány se zhojí teprve, až se Mé tvorstvo navrátí k Lásce. Přijměte Mne jako Všemohoucího a sjednoťte se
Ježíši, chtěla bych vykonat mnohem víc, za pokání a ke Tvé slávě.
Zůstaň Mi blízko a budu se s tebou dělit o všechno, co mám
1 to znamená, že to nejhorší mi nebylo zjeveno 2 Je zřejmé, že Bůh si připomíná jen hříchy těch, kdo neprosili o odpuštění a nelitovali. Pokud se tak stane, je uděleno odpuštění a Bůh už nevzpomíná na staré hříchy 3 tady je míněno Boží poselství Míru a Lásky 4 Bůh vzdychl, byl nevýslovně zarmoucen |