2. srpna 1988
(Řím)
|
Ježíši?
|
4. srpna 1988
(Řím)
|
(Příštího dne, po veřejné audienci u papeže, právě tento okamžik, když jsem zastrkávala poselství za papežovu šerpu a zpozorovala jsem ruku polského kněze na své paži, zachytil papežský fotograf. Viděla jsem Ježíše, jak se po celou dobu na mne díval s milým úsměvem.) Ježíši? Já jsem to. Květino, nesnaž se pochopit Mé Cesty. Buď úplně prostá a jednoduchá a odevzdaně přijímej všechno, že to všechno přichází ode Mne. Já, Pán, jsem tě vedl do Svého Domu. Přivedl jsem tě k setkání s Mým tolik milovaným služebníkem Janem Pavlem II. Nejmilejší duše, poslechla jsi Mě, důvěřovala jsi Mi, spolehla jsi se na Mne. Jásej, duše, neboť Já, tvůj Bůh, se z toho raduji! Prostota Mě uchvacuje, poslušnost nachází správnou ozvěnu v Mém Svatém Srdci, neboť to je zbraň k překonání zla. Pane, bylo to tak správné, zastrčit Tvůj dopis papeži za šerpu?
Poslechla jsi Mě, kéž by to bylo pro druhé příkladem poslušnosti. I kdyby se situace zdála jakkoli nemožná, důvěřuj a poslechni Mě. Vždycky ti pomohu, když vidím, že Mě posloucháš a plníš Mou Vůli. Nesnaž se pochopit, proč jsem tě prosil, abys to pro Mne udělala |