Můj Ježíši?

Já jsem to.

Zacházím s tebou velice jemně, abys rostla jako Má květina. Chci, abys byla silná a věř Mi, bude to možné. Budeš silná, dcero, protože neseš Mé Slovo. Před tebou Já, který Jsem, prolomím všechny bariéry, které vyvstanou během tvého svědectví. Jsem Nejvyšší a říkám ti, dcero, dohlédnu na to, aby tě žádná mocnost z podsvětí nezarazila v hlásání Mého Poselství.

Vzal jsem tě z egyptské země, abys Mi odpověděla v cizí zemi a svědčila před lidmi, kteří nejsou tvoji vlastní. I když tvé způsoby byly děsné a tvá mysl porušená, neschopná vidět Světlo,¹ Milost a Slitování byly jaty tvou ohromnou ubohostí, hříšností a zkažeností a spěchaly ti na pomoc.

Ne-e, Vassulo, nezasloužila sis žádný z Mých Darů. Jak také, vždyť jsem měl Své vlastní služebníky, kteří Mě ctili, nikdy nevyslovili Mé Jméno jinak než ve svatosti, dobrořečili Mi bez ustání, z celého srdce velebili Nejsvětější Trojici, a přesto Mé Srdce, Propast Lásky, zavolalo na tebe. Hromadila jsi v Mém Srdci smutek na smutek, zradu na zradu. Zápasila jsi se Mnou, nicotné malé stvoření ... ale věděl jsem, že tvé srdce je nerozdělené a že jednou dobudu tvého srdce, že se stane jedině Mým. Jako produkt své doby jsi se Mnou zápasila, ale Já jsem tě v boji porazil a vlekl jsem tě do prachu a do pouště, kde jsem tě nechal samotnou.

Dal jsem ti anděla strážce, od začátku tvé existence, aby nad tebou bděl, těšil tě a vedl, ale Má Moudrost nařídila tvému strážnému andělu, aby tě opustil a aby tě nechal samotnou v poušti. Řekl jsem: "Bude žít, i přes svou nahotu!"² protože nikdo není schopen přežít sám.³ Satan by se tě úplně zmocnil a byl by tě zabil. I jemu byl dán Můj příkaz. Zakázal jsem mu dotknout se tě  Pak ses ve své hrůze na Mne rozpomněla a vzhlédla k Nebi, zoufale Mne hledajíc. Tvé nářky a tvé prosby náhle protrhly smrtící ticho kolem tebe a tvůj zděšený výkřik prorazil nebesa a dospěl k Uším Nejsvětější Trojice ...

"Mé dítě!" Otcův Hlas, plný radosti, se rozléhal celým Nebem:

"Ach, teď jí dám proniknout do Svých Ran⁴ a dám jí jíst Své Tělo a pít Svou Krev. Zasnoubím si ji a bude Má na věky  Ukážu jí Lásku, kterou k ní mám, a její rty od té chvíle budou po Mně žíznit a její srdce bude Mým Útulkem. Každý den se bude horlivě poddávat Mé Spravedlnosti. Udělám ji oltářem Své Lásky a Svého Utrpení. Já a jen Já budu její jedinou Láskou a Vášní a pošlu ji se Svým Poselstvím do končin země, aby získala nevěřící a lidi, kteří nejsou její vlastní. A ochotně ponese Můj Kříž Pokoje a Lásky po cestě ke Kalvárii"

"A Já, Duch Svatý, na ni sestoupím, abych jí odhalil Pravdu a Naše hlubiny.⁵ Připomenu skrze ni světu, že největší ze všech darů je: LÁSKA"

"Proto oslavujme! ⁶ Ať slaví celá Nebesa!"

... vzal jsem tě za ruku a utvářel jsem tě, aby ses stala živým znamením Mé Velké Lásky - svědkyní Mého Svatého Srdce a obnovy Mé Církve.

(Mluvili Otec, Syn, pak Duch Svatý.)

Já jsem Vzkříšení

(Vysvětlení tohoto poselství:

Ze začátku, když se ke mně znenadání přiblížil můj anděl strážný, aby připravil cestu Pánu, já jako hříšník 'z povolání' jsem nemilovala Boha, ani když mi anděl vyprávěl o Nebeských věcech, byla jsem prostě spokojená, že je se mnou můj anděl. Nepřála jsem si nic víc. Když se ke mně přiblížil Bůh místo mého anděla, byla jsem trochu zklamaná. Vnímala jsem Ho jako cizince, zatímco s mým andělem se mé zmatené city změnily v cit lásky. Proto jsem nechápala, proč chce Bůh zaujmout místo mého anděla. Zašla jsem dokonce tak daleko, že jsem myslela, že Bůh žárlí na lásku, kterou mám ke svému andělu strážnému, a bylo mi mého anděla líto.

Později, po velmi bolestném očišťování od mého anděla, se Bůh znovu přiblížil místo mého anděla. Zůstal se mnou několik dní, pomalu otevíral mé srdce, moudře, aby mě neodstrašil. Když už jsem se Mu chtěla otevřít, odešel a skryl se. Ohlížela jsem se a hledala svého anděla, ale ani ho jsem nenašla. Cítila jsem, že se ke mně blíží několik duší,⁷ žebrají o modlitbu a požehnání. Modlila jsem se za ně a žehnala jim. Pak mě prosily, abych jim požehnala svěcenou vodou. Utíkala jsem do kostela pro svěcenou vodu a pak jsem jim žehnala a kropila je svěcenou vodou. Využila jsem příležitosti a zeptala se jich, zda viděly, kde je můj anděl a Ten, kterého mé srdce právě začalo milovat, ale nedostala jsem žádnou odpověď.

Každý den, který uplynul, mi připadal jako rok. Hledala jsem pokoj, ale nemohla jsem ho najít. Byla jsem obklopena mnoha lidmi a mnoha přáteli, ale nikdy jsem se necítila osamělejší a opuštěnější než v těchto dnech. Bylo mi, jako bych procházela peklem.

Mnohokrát jsem volala ke svému andělu, ať se ke mně vrátí, ale ne, otočil se zády a odešel! "Život ze mne prchal. Hledala jsem ho, a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi"Pís 5,6. Potloukala jsem se po celé tři týdny na poušti úplně sama, až už jsem to nemohla snést, pak ve své tísni jsem křičela k Hospodinu, hledala jsem Nebe: "Otče! Ó Bože, vezmi si mne a užívej mne, jak si přeješ, očisť mne, abys mne mohl použít!" Tímto výkřikem z hlubin mého srdce se najednou Nebe otevřelo a jako hrom na mne zavolal laskavý Otcův Hlas: "Já, Bůh, tě miluji!"

Okamžitě jsem pocítila, jako by místo tornáda byl kolem mne krásný svět plný pokoje. Opět se objevil můj anděl a velice něžně začal ošetřovat mé rány, které jsem utržila na poušti.

To se stalo o velikonocích 1986.)