(Během svého pobytu ve Švýcarsku jsem se ptala sama sebe, kde bude jednou můj domov. Pořád ještě jsme hledali, tu a tam ...)

Pociťuj Mou Přítomnost.

(Uviděla jsem Ježíše, který mi ukazoval Své Srdce.)

Tam je tvé obydlí ... uprostřed Mého Srdce  Má dcero, oslavuj Mě tím, že pro Mě získáváš duše.

(Má sestra poprvé četla poselství. Úspěch byl tak velký, že dokázala urovnat rodinný spor, který už trval 8 let. Po návratu na Rhodos ukázala poselství svému muži. Ještě v noci přečetl 5. a 6. sešit. Byl tím tak uchvácen, že než šel spát, prosil Boha, aby mu odpustil hříchy. Pak zavřel oči a náhle se cítil přenesen do krásné zahrady. Viděl, jak proti němu jde malé světlo, podobné světlu svíčky. Světlo se stále zvětšovalo. Když náhle pocítil úplně blízko Boží přítomnost, začal se třást a plakat. Když ho světlo úplně obklopilo, ptal se: "Ježíši, jsi to Ty?" - Byla to táž vize, kterou jsem zažila a popisuji v 9. sešitě.

Později ve Švýcarsku jsem v knihkupectví uviděla knihu s názvem 'Kniha Enochova'. Než jsem tuto knihu dala sestře, zvědavě jsem ji otevřela a můj pohled padl na místo, kde Enoch mluví o svém vidění: vidění světla. Jeho popis je stejný, jak to líčím v 9. sešitě: s miliony andělů, kteří obklopují toto světlo. Bůh mi jistě chtěl tímto způsobem potvrdit opravdovost mé vize!)

 Miluji Své beránky. Sjednoť Mé beránky. Kdo čte Mé Poselství, bude jíst z Mého Chleba  Ti, kdo ode Mne dostanou znamení, patří k oněm, které chci osvítit Svou Milostí  Nakresli Mou značku:

¹

Vassulo, udělej krátký souhrn od začátku těchto Mých Poselství. Budu tě vést a osvítím tě  Všechno, co se opakovalo, bylo třeba pro tvou výchovu  Potřebuješ to.

Mé Poselství musí znít Pokoj a Láska.

(Je to strašné: jsem příliš realistická, příliš skeptická. Nemohu za to, ale dnes mám zase pochybnosti. Proč jsem tak nestálá? Vím přece dobře, že nemám svou ruku pod kontrolou a že nad ní ztrácím všechnu moc, když si ji Bůh 'vezme'. Může mi vzít tužku z ruky a může ji vést tak, že se jí sotva dotýká! To všechno se děje mně! Dal mi tolik důkazů a přesto mám pochybnosti, stále znovu a znovu! K tomu strach, že všechny klamu!)

 Milovaná! Jsem Bůh, dej Mi své slabosti, ať je zničím Svou Silou.

(Jak velikou musí mít Bůh se mnou trpělivost, aby mě snášel... Myslím, že sama jsem hlavní příčinou svých pochybností. Protože se znám, srovnávám se s těmi, kdo zakusili nadpřirozenou Boží blízkost a obdrželi Poselství. Jak byli dobří a věrní! To mi napadá. Je to, jako kdybychom chtěli srovnávat noc a den. Přesto připouštím aspoň jedno pozitivum: Vroucně miluji Boha. V této věci o mně nikdo nebude moci říkat, že je to výplod mé představivosti. Nebo, jak mi řekl jeden kněz, že to může někomu do hlavy nasadit ďábel! Kdybych měla brát vážně všechno, co slyším, musela bych se zhroutit. Dnes mi řekla jedna paní, která studuje Freuda, že to všechno by mohlo být v mém podvědomí: komplex lásky k Bohu! Milovat Boha podle toho znamená duševní chorobu! Její teorie nebo Freudova se mě vůbec netýkají. Bůh mě varoval před těmito teoriemi, kterými budu obtěžována. A navíc, Freuda nemám zrovna v lásce. Byl to ateista a pro něho jsme jen hmota! I Jung ho opustil.)

 Mé dítě, lidé vždy uvažovali lidským způsobem  Jsem Bůh plný Milosrdenství a Lásky, ale jak nepochopený.

Ale Pane, vybral sis někoho, kdo není dobrý, proto mám často pochybnosti.

Jsi také Má dcera! Miluji i nejubožejší z vás.

(V těch dnech mi Ježíš stále připomínal Své Ukřižování tím, že mi dával obrazy. Cítila jsem Jeho přítomnost tak silně, že jsem měla dojem, že se Ho skutečně dotýkám, ba dokonce cítím závan vzduchu pokaždé, když se pohnul!)