16. ledna 1992
|
a přesto chci s Tebou mluvit ... Pomohu ti. Piš:
jako závan větru. Jeho Duch mě pozvedl a ukázal mi Svou Tvář, odhalil mi Něhu, Lásku a Nekonečnou Dobrotu. Zahrnul mě pak Požehnáním a nabídl mi Manu v hojnosti, abych se o Ni dělila se svými bratry. Kráčel se mnou do země zapomenutí z podsvětí mezi mrtvými, od těch, kdo na Něho zapomněli, pozvedl mě, obnovil paměť mé duše. Ó Pane, Hospodine, jak jsem vděčná! Kéž Tvá Sladkost, ó Pane, patří nám všem. Požehnán buď Hospodine, na věky věků. Amen.
A teď, dcero, hrůzy noci jsou za tebou a před tebou Já Jsem
 |
Dovedu tě bezpečně Domů, kam patříš.