|
"Pane,
když ke mně přišla Tvá slova,
hltala jsem je.
Tvé slovo je mým potěšením
a radostí mého srdce,
protože jsem byla povolána ve Tvém Jménu,
Hospodine, Bože Všemohoucí."
(Jan 15,16)
Mé oči bděly, ale neviděla jsem Tebe,
ani Tvou Nádheru, ani Tvou Slávu.
Najednou, v nejhlubších hlubinách
mé temnoty, zazářilo Světlo!
Zírala jsem překvapená a ohromená
Jeho jasem... a duch letargie,
který ovládal mou duši, mizel,
přemožený Tvým Duchem.
Viděla jsem Tě tu stát, mlčky ...
a jako bych Tě znala, Milovaný.
Pak Tvé Rty promluvily, dostala jsem Jméno
a v okamžiku ožila paměť mé duše;
spadl mi závoj z očí a má duše se ocitla
v Otcově Náručí. Ó Bože!
Jak jsi mi Drahý!
Jsem Svatý.
Řekl jsem: budu tě čistit a dám ti nové srdce a vložím do tebe nového ducha. Odstraním ze tvé duše ducha netečnosti a vložím do tebe Svého Ducha. Toho dne jsem přísahal, že tě učiním Svou, přísahal jsem, že tě uzdravím a jako strom poneseš ovoce pro Můj lid. Přísahal jsem, že nasytím vyhladovělé a každá ústa. Ano! Přísahal jsem, že k tobě přijdu a obrátím se k tobě, abych tě vzdělával a ve tvé Nicotnosti rozséval Svou Slávu.
A teď jsem se Já, Bůh, zmocnil tvé duše navždycky
Tak prorokuj beze strachu. Jdi k suchým kostem a Já jim dám maso, dám jim dech, aby Mě chválily a oslavovaly. Ano, dechnu na mrtvé, aby žili a křičeli: "Kdo je jako Bůh?" Připomenu jim, že nenajdou větší lásku, než jakou má jejich Tvůrce
|
