Protože dnes už mnoho tisíc lidí četlo Opravdový Život v Bohu, alespoň první díl, bude je jistě zajímat, jakého ohlasu se mu do dnešního dne dostalo uvnitř katolické církve. Přestože jsou poselství adresována všem lidem, je skutečností, že se zvláště týkají role papeže jako duchovního vůdce, a tedy jsou zvláště zajímavá pro katolíky. Všichni křesťané a lidé všech národů jsou vybízeni, aby se shromáždili kolem Svatého otce, uznali ho jako univerzálního pastýře, který pečuje o své stádo a vede je k nebeským pastvinám.

Jedno z nejpůsobivějších svědectví ve prospěch Opravdového Života v Bohu vydal J. Ex. arcibiskup Franjo Franič, emeritní arcibiskup ve Splitu a prezident biskupské teologické komise. Je to člověk s velkou zkušeností v oblasti nadpřirozených poselství. Když mluví o Vassule, líčí ji v předmluvě, kterou napsal k jejímu třetímu svazku při příležitosti překladu do chorvatštiny, jako "zázrak a předmět obdivu".

Arcibiskup Franič se začal zajímat o Vassulu v r.1991. Později, r.1992 měl první příležitost se s ní setkat. Když o ní mluví, říká: "Její poselství, pro mě skutečně Ježíšova poselství, jsou živá a autentická. Tato poselství nám mohou pomoci k lepšímu porozumění Ježíšových poselství v evangeliích, a také je osobně prožívat." Pokračuje a dodává, že "mystické zážitky v Církvi vždycky byly a vždycky v ní budou. Nesmíme je podceňovat, ale musíme konečné posouzení přenechat Církvi."

Arcibiskup Franič nejen osobně věří ve Vassulina poselství, ale k tomu, že ji často kritizují někteří katoličtí autoři, se vyslovuje takto: "Je pochopitelné, když skrze Vassulu Ježíš vyslovuje soud nad extremistickými teology naší doby, kteří se vzdalují Božímu zjevení svou přílišnou blízkostí světu. Papež Pavel VI. to objevil krátce před smrtí. Začal mluvit o "ďáblově kouři", který vnikl do Církve a zaclonil základní pravdy Božího zjevení."

Ve světle tohoto konstatování můžeme číst další slova arcibiskupa Franiče: "Zdá se mi, čím víc chápeme tyto věci, že hlavní charisma Vassuly je ukázat čistotu neporušeného zjevení Boha. Nic z něho nesmí být vyňato, nic k němu přidáno. Nesmí se ustupovat světu a permisivní civilizaci naši doby, která proniká dokonce i do Církve a vytváří nepořádek v jejím spásném poslání."

Jmenoval jsem nejdříve arcibiskupa pro jeho význačné postavení v Církvi v Evropě, kde Vassula teď sídlí, ale rozhodně není jediný, kdo příznivě posuzuje Vassulina poselství. Že se Vassule dostává v katolické církvi velkého přijetí, je zřejmé: kromě toho, že je často zvána mluvit v různých diecézích, mnozí biskupové svou aktivní rolí vyjádřili svou podporu Vassuliny mise.

KATOLIČTÍ BISKUPOVÉ V BRAZÍLII

Znovu se to jasně ukázalo při letošní ¹ cestě Vassuly do Brazílie. Od 29.června Vassula v Brazílii podnikla rozsáhlé cesty. Přijetí bylo tak upřímné a nadšené, že už tím si cesta zaslouží mimořádnou pozornost.

Hned první den návštěvy Brazílie ji okamžitě přijali dva pomocní biskupové v Rio de Janeiro. Nebyla to jen společenská konvence. Bylo to skutečné setkání myslí, kde Vassula jasně vysvětlila poslání, které jí bylo svěřeno. Oba biskupové, J. Ex. biskup Karl Josef Romer a J. Ex. Jao ď Avila dlouho hovořili s ní, otcem 0'Carrollem a dalšími členy skupiny. Nakonec všichni utvořili skupinku pro fotografii na památku. Skutečnost, že Vassulu takto přijímají katoličtí biskupové hlavní diecéze, ukazuje, jak dalece pokročila její mise v uplynulých letech. A to nebyl ojedinělý zážitek, opakovalo se to během její návštěvy stále znovu.

Téhož večera mluvila Vassula v jednom z největších kostelů v Rio de Janeiro a další den mluvila na univerzitě na otevřeném prostranství, aby uspokojila dav víc než 3000 lidí.

Pak pokračovala do Maceio. Tentokrát to byla velká tělocvična, v níž bylo sedm či osm tisíc nadšených příznivců, kteří pozorně naslouchali každému slovu a zbožně se účastnili růžence a koncelebrované mše svaté.

Dalším cílem Vassuliny apoštolské cesty bylo skutečně misijní území: Manaus v poříčí Amazonky. Opět to byl sám biskup, J. Ex. Luis Soares Vieira, arcibiskup v Manausu, kdo s ni osobně mluvil. Počet věřících byl opět mimořádný: kolem 4500.

4.července Vassula navštívila hlavní město, Brasilii. Zde se jí opět dostalo vřelého pňjetí pomocným biskupem, jehož pověřil sám kardinál, v té době na pouti v Jeruzalémě. Uvítal ji místní biskup, J. Ex. Joao Evangelista Martins. Zná dobře Vassulu, setkal se s ní pň jeji první návštěvě Brazílie. Samozřejmě v tak veliké zemi je mnoho míst, které Vassula nemohla navštívit, proto jeden biskup, J. Ex. Victor Joannes Tielbeek přicestoval až do města Brasilie. V Brasilii mluvila Vassula k dosud největšímu množství lidí na této cestě: deseti až patnácti tisícům věřících.

Kázání J. Ex. biskupa Victora Tielbeeka obsahovalo zřetelné schválení Vassulina poslání a poselství. Mimo jiné zdůraznil, že i kardinál chtěl být přítomen a jasně vyjádřil své přání, že se chce seznámit s jejím 'drahocenným poselstvím'. Biskup Tielbeek pokračoval v kázání, ukázalo se, že se do hloubky zabýval Opravdovým Životem v Bohu, shrnul klíčové aspekty těchto poselství, jejichž cílem je naše obrácení.

"Čtěme tato poselství znovu a znovu; pomůže to nám všem.
Přeji to každému z vás. Amen."

Následující den měla Vassula další setkání, tentokrát menší, jen pro biskupy, kněze a řeholní osoby.

Po hlavním městě Brazílie byla další zastávkou Curitiba, velká diecéze s více než 2 miliony obyvatel. Znovu přivítal Vassulu, otce 0`Carrolla a další členy skupiny sám biskup Pedro Fedalto. Odpoledne byla koncelebrována mše sv. pro asi 4500 lidí. Podle nabitého programu pokračovala pak Vassula 7.července do Joinville. I tady ji přivítal místní biskup spolu s dalším biskupem, který přicestoval; aby se účastnil setkání. Mistní biskup, J. Ex. Orlando Brandes byl hlavním celebrantem spolu s biskupem Murillo Sébatiao Ramoem.

Poslední zastávkou této dlouhé pouti byla diecéze Sao Carlos. Bylo to senzační zakončení její cesty. Opět předsedal shromáždění biskup, J. Ex. Constantino Almstalden. Počet přítomných věřících byl odhadován na 20000 a Vassula poznamenala, že to patrně byla největší skupina, k jaké kdy mluvila. Na druhý den bylo menší shromáždění, vyhražené biskupům, kněžím a řeholníkům. Když se ohlédneme na tuto krátkou přehlídku faktů, jasně vyplývá, že poslání a poselství, která Bůh svěřil Vassule, zapustilo kořeny nejen v srdcích bezpočtu věřících, dosáhlo také srdcí katolické hierarchie, a zato můžeme vyslovit upřímné "Aleluja"!

KATOLIČTÍ TEOLOGOVÉ

Není to však jen hierarchie, kdo bere Vassulu vážně. Cestu ve skutečnosti připravili teologové. Značný počet teologů projevil ochotu a přání psát předmluvy k různým jejím vydávaným svazkům. Její duchovní rádce, P. Michael 0'Carroll, má např. doktorát teologie se specializací na duchovní vedení. Zastával mnoho významných funkcí, ale nejdůležitější je skutečnost, že napsal mnoho článků do četných katolických publikací, ² v nichž se velmi hluboce zabývá mariologií a dalšími duchovními obory. Jen o mariánské teologii napsal víc než dvacet knih.

Dalším z velkých podporovatelů Vassuly je prof. René Laurentin. ³ Sluší se říci, že je to nejslavnější mariánský teolog a expert.

Úplně první předmluvu k její knize v angličtině napsal jezuita, profesor nejprestižnější katolické teologické fakulty na světě, Gregoriánské univerzity v Římě, kde se vzdělávaly nesčetné generace biskupů a seminárních profesorů. V této předmluvě prof. Robert Faricy SJ a sestra Lucy Rooney SND vyjádřili své přesvědčení, že Vassula je skutečně prorokem naší doby.

Tito experti nejsou ojedinělí ve svém přesvědčení, že Vassula je poslem Boha k naší době. Profesor Ljudevit Rupčič OFM, františkánský teolog žijící ve Švýcarsku, byl též ochoten napsat úvod, k její knize. Když o ní mluví, říká:

"Vassula je opravdovým prorokem naší doby... Vassula nenabízí pro staré ani nové problémy našeho světa nic jiného než věčné evangelium."

V komentáři k jejímu poselství konstatuje:

"Je si vědoma naléhavosti šíření poselství, protože čas běží a hrozí veliký trest, jemuž nelze uniknout; lze jej odvrátit, jedině vrátíme li se k Bohu a opět Ho přijmeme."

Na druhé straně připojuje tato útěchyplná slova:

"Všude v jejích spisech cítíme dech Lásky; všude proudí Milost; Duch svatý je všude u díla, hojně rozdává. Všude slyšíme kroky Pána."

Vassuliny kritiky P. Rupčič posuzuje dosti rázně: "Kritika vychází ze skutečnosti, že Vassuliny zkušenosti a svědectví nejsou ve shodě s neznalostí a předsudky těch, kdo jsou v zajetí své vlastní představivosti." Když dodává, že "konečné posouzení je vyhraženo Církvi", pokračuje a říká "kterýžto posudek bezpochyby bude za kritérium považovat mnohé dobré plody Vassulina poselství."

Sestra Judith Clare Philipsová VHM pronikavým pohledem shrnuje klíčový prvek Vassulina poselství těmito slovy: "Stačí, když se rozhlédneme kolem sebe po světě nebo ve své vlastní komunitě a vidíme, že už nemůžeme pokračovat tak jako dosud. Zkaženost, nejednotnost, domýšlivost, a rozpad křestanských hodnot ⁴ uvnitř i vně Církve - nebude Bůh tolerovat věčně. Vassulina poselství nás ujišťují, že Ježíšovo milující srdce chystá záchrannou akci, která dalece předčí naše nejdivočejší sny."

Cituje přímo z Vassuliných zápisů:

"Dny už jsou sečteny, dny vašeho tříbení; slyšel jsem ty, kdo se ke mně modlí za obnovu Mé Církve; slyšel jsem všechny jejich modlitby ke Mně, slibuji vám, že Já, Pán, obnovím Svou Církev [...] Budu blízko vašich srdcí, dám Se vám pocítit."

Sestra Phillipsová také ve Vassuliných spisech nachází útěšná Mariina slova a připomíná je čtenáři:

"... mnozí z vás viděli mnohá znamení, jsou to znamení konce časů, nikoli konce světa, jsou to znamení konce jedné éry. Ježíš a já vás všechny připravujeme na vstup do éry lásky a pokoje; nového nebe a nové země, jak už vám bylo dávno slíbeno..."

Uzavírá svou předmluvu další citací Ježíše, který říká skrze Vassulu:

"Slibuji vám, vám, kteří Mě milujete, že v těchto dnech temnoty, která přijde na celý svět, vás uchovám v bezpečí, uzavřu vás v hlubinách Svého svatého srdce."

P. Christian Curty, úřední exorcista diecéze Marseille ve Francii, napsal o spisech Vassuly dlouhý komentář, ale pro stručnost se omezím na jedinou citaci. Otec Curty mluví o našem Pánu a říká:

"Což nám nechce připomenout, že On je autorem svatých Písem, která osvětlují naši lidskou historii, a tak, jak dospíváme ke konci posvátných dějin, zasahuje osobně, aby otevřel knihu Apokalypsy a odhalil nám tajemství, která jsou v ní obsažená?"

Když to všechno shrneme, můžeme jistě říci, že ti biskupové a katoličtí teologové, kteří věnovali čas, aby studovali Vassulino dílo, podporovali její poslání a psali o něm, jsou zřejmě přesvědčeni, že Vassula je velmi důležitý prorocký hlas v naší době. Jsou přesvědčeni, že byla poslána Bohem spolu s různými dalšími proroky našich časů. Všichni tito proroci mají společný úkol: připravit lidstvo ke vstupu do éry pokoje, slíbené v Bibli a Pannou Marií ve Fatimě. Všichni společně chápou: touto úplně jinou a novou érou je kralování milujícího Kristova srdce skrze hlubokou proměnu lidstva Duchem svatým, Duchem očišťujícího ohně. Všichni společně varují: ti, kdo nelitují hříchů, budou přísně souzeni. A všichni nabízejí společnou naději: než přijde okamžik soudu, Bůh, který je milující Otec, se sklání ke každému z nás, nabízí nám a slibuje, že tak jako marnotratný syn budeme vždycky vítáni v domě Otce.

Otec nás jen žádá, abychom naslouchali a respektovali Jeho dnešní proroky, a ne je pronásledovali a ignorovali, jak to dělaly dávné generace. Kéž toto poselství naděje zasáhne mnoho srdcí, která si ještě neuvědomují, že náš Pán je už přede dveřmi.

P. James Fannan

---

Když jsme to chtěli dát do tisku, vydala posvátná kongregace víry oznámení s datem 6. října 1995, kde zaujímá stanovisko ke spisům Vassuly a k jejímu poslání. Vydání tohoto dokumentu bylo vlastně příčinou otazníku v nadpisu mého článku. Původně byl titul bez otazníku, ale nově vydaný dokument mě nutí použít otazníku.

Oznámení Kongregace pro nauku víry zveřejněné v Osservatore Romano 23.listopadu 1996 - Notifikace - týkající se Vassuly a jejího díla, vyvolalo v katolických kruzích mnoho diskusí.

Jistě, v katolické církvi je silné hnutí ve prospěch jejích spisů a toto hnutí spočívá na velice solidních základech, daných formátem lidí, které jsem citoval, a to je jen malá část Vassuliných příznivců. Proto je čtenář právem překvapen, když - přinejmenším pro tuto chvíli - posvátná kongregace "vybízí věřící, aby spisy a řeči paní Rydenové nepovažovali za nadpřirozené... " Těm, kdo neznají obvyklý postup Říma, se může zdát, že bylo vydáno něco jako definitivní rozsudek, ale při pozorném čtení dokumentu se ukáže, že to není případ na doktrinální úrovni.

Především je třeba poznamenat, že pokud kongregace později změní své mínění, nebude to poprvé, kdy kongregace musela změnit svůj postoj v takovýchto věcech. Jedním z dramatičtějších příkladů nedávné doby je případ sestry Faustiny Kowalské, která byla v r.1993 papežem Janem Pavlem II. prohlášena za blahoslavenou. Spisy, které šířily její učení, byly v letech 1959-1978 Kongregací zakázány a zakázán byl dokonce i dnes velmi známý obraz Ježíše s červenými a bílými paprsky vycházejícími z Jeho srdce. Po intervenci samotného dnešního papeže Jana Pavla ⁵ byl zákaz odvolán a sestře Faustině se dostalo cti oltáře. Nejedná se tu o otázku neomylnosti. Nicméně výrok posvátné kongregace také nelze brát na lehkou váhu. Je třeba jej uctivě studovat. Řekli jsme, že posvátná kongregace užívá mimořádně mírného tónu, když "vybízí věřící", aby tyto spisy nepovažovali za nadpřirozené.

---

Po tomto krátkém přehledu se teď podívejme na zásadní body dokumentu:

SPECIFICKÉ NÁMITKY

Dokument začíná oznámením, že se odevšad ozývaly žádosti, aby posvátná kongregace zaujala směrodatné stanovisko, a proto důkladně věc prostudovali, aby rozpoznali, zda tyto inspirace opravdu přicházejí od Boha.

Po vyjádření pochyb o způsobu, jímž se tato 'zjevení' dějí, přechází posvátná kongregace k jádru věci:

"Je třeba podtrhnout některé doktrinální omyly, které obsahují. Mimo jiné jazyk, užívaný, když se mluví o Osobách Trojice, je dvojznačný do té míry, že mate specifická jména a funkce Božských Osob. Tato údajná zjevení předpovídají nadcházející období, v němž Antikrist převládne v Církvi. ‘Milenárním’ způsobem je prorokováno, že Bůh se chystá k finálnímu, slavnostnímu zásahu, který založí na zemi, ještě před definitivním příchodem Krista, éru pokoje a všeobecné prosperity. Navíc tento blízký příchod je předpovězen Církvi, která bude jakýmsi pankřesťanským společenstvím, což odporuje katolické doktríně."

Dokument nespecifikuje, jak toto univerzální křesťanské společenství odporuje katolickému učení a pak pokračuje, dosti podivně, dodatkem:

"Skutečnost; že shora uvedené omyly se už neobjevují v pozdějších spisech Rydenové, je znamením, že údajná „nebeská poselství jsou pouze plodem soukromých meditací."

Jak jsem tu ukázal, způsob myšlení, který podpírá toto tvrzení, není úplně jasný a vrátíme se k němu později v tomto článku.

Konečně kongregace má námitky proti Vassule Rydenové, řeckopravoslavné:

... tím, že se obvykle podílí na svátostech katolické církve [...] zdá se, že klade sebe samu nade vši církevní jurisdikci a kanonickou normu a ve skutečnosti vytváří ekumenický zmatek, kterým rozčiluje mnoho autorit, kněží a věřících své vlastní církve...

Tady by bylo dobře se zastavit a prozkoumat některé myšlenky, které jsou za tímto tvrzením posvátné kongregace: Především si všimněme, že toto tvrzení je tak stručné, bez citace jakéhokoliv textu, že i pro člověka, který Vassuliny spisy zná velmi dobře, je těžké pochopit, v čem je vlastně jejich problém. Také bychom si mohli všimnout metodické chyby postupu, vždyť nepochybně bylo možné konzultovat Vassulina duchovního rádce otce 0' Carrolla, aby vysvětlil případná nesprávná pochopení vatikánských teologů.

Východiskem k jejich problému s chápáním spisů nepochybně může být jejich upřímné přiznání, že od jistého blíže neurčeného bodu se v jejích spisech 'omyly' už neobjevují. Problém je v tom, že teologům, kteří studovali její spisy, se nepodařilo objevit použitou metodu. Často se ve spisech připomíná, že Ježíš je ‘učitel’ a že čtenáři jsou ‘ve škole’, proto si také nemálo čtenářů stěžovalo, že spisy se příliš opakují (jak učitelé vědí, opakování je součástí vyučovacího procesu).

Přitom však, jako každý dobrý učitel, když Ježíš opakuje, tak také vysvětluje a prohlubuje své učení. To je důvod, proč se ‘omyly’ už neopakují. Ve skutečnosti se děje to, že věci, o kterých se zpočátku mluví velmi jednoduše, se postupně objasňují a prohlubují, jak psaní pokračuje. Proto si myslím, že to vůbec není otázka ‘omylů’. V této věci by bylo dobré citovat, co napsal papež Benedikt XIV. ve své konstituci, která uváděla Index:

Varujeme, že je třeba pečlivě mít na paměti, že nelze dojít ke správnému posouzení opravdového smyslu autora, pokud není přečtená celá kniha, všechny její části, a věci nalezené na různých místech navzájem porovnány, a dokud není pozorně prozkoumán celý záměr a cíl autora. Autora nelze posuzovat podle toho či onoho výroku vytrženého z kontextu nebo odděleného od jiných výroků obsažených v téže knize. Protože to se často stává, že když autor řekne něco nepečlivě nebo nejasně v jedné části svého díla, je to pak jasně, úplně a zřetelně vysvětleno v jiné části, takže se pak úplně rozptýlí temnota, která, jak se zdálo, zakrývala něco špatného, a ukáže se, že výrok je prostý všech omylů.

Myslím, že tato moudrá slova papeže by mohla pomoci oněm teologům, kteří studovali spisy Vassuly, aby podle metodologie navržené samotným papežem zmírnili své závěry.

SPECIFICKÉ ODPOVĚDI

Teď by bylo vhodné podívat se pozorněji na některé otázky teologů posvátné kongregace, kteří asi nepřihlíželi k podrobným obhajobám Vassuliných spisů, napsaných různými teology.


První vznesená otázka se týká Vassulina užívání slova ‘otec’ ve vztahu k Ježíšovi. Musím přiznat, že jsem byl sám překvapen, když Ježíš v této souvislosti zdůraznil Vassule, že jeden z jeho mesiášských titulů je přesně tento: ‘Věčný Otec’. Jako knězi mi to bylo ještě trapnější uvědomit si, že jsem si nikdy pořádně nevšiml obsahu dobře známého mesiášského výroku u Izajáše: "Dítě se nám narodilo, syn nám byl dán, vláda spočívá na jeho ramenou; a toto je jeho jméno: divotvorný rádce, mocný Bůh, věčný Otec, kníže pokoje..." ⁶

Jistě, Otcové Církve rozvinuli porovnání Krista jako nového ‘Adama’ a tedy ‘otce’ vykoupených, a je to také obsaženo v učení j Krista jako dárce Života, když říká: "Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti" ⁷ Navíc to není jen temný detail minulosti, ale i dnešní církevní dokumenty užívají této myšlenky Adama, který je původcem své nevěsty Evy a zároveň jejím manželem: "Z jeho probodeného boku se zrodí Církev, jako se Eva zrodila z Adamova boku... ⁸. Zkrátka, Vassulino učení, zvláště ve světle varování papeže Benedikta, sotva může být v něj jakém přesném smyslu nazváno 'omylem'.


Další otázkou, kterou vznáší posvátná kongregace, je předpověď nadcházejícího období, v němž v Církvi převládne Antikrist. Je těžké pochopit, jak tato myšlenka mohla být nazvána 'omylem', vždyť se jedná o předpověď, týkající se budoucnosti. Všimněme si např., co byl nucen říci sám Svatý otec, papež Pavel VI. o situaci víry v Církvi:

⁹ "V této chvíli panuje ve světě a v církvi velký zmatek, a to, co je v sázce, je víra. Stává se mi teď, že si opakuji chmurnou Ježíšovu větu z evangelia sv. Lukáše: "Až přijde Syn člověka, nalezne ještě víru na zemi?" Stává se dnes, že vycházejí knihy, ve kterých je víra v některých důležitých bodech na ústupu, že episkopáty k tomu mlčí a na tyto knihy se nepohlíží jako na něco podivného. To je - podle mne - podivné. Občas si znovu pročítám evangelium o konci časů a konstatuji, že v této chvíli se vynořují některá znamení tohoto konce. Jsme už blízko konce? To nikdy nebudeme vědět.

Musíme být vždycky připraveni, ale všechno může trvat ještě velmi dlouho. Co mě naplňuje úžasem, když pozoruji katolický svět, je, že uvnitř katolicismu se zdá mnohdy převládat myšlenka typicky nekatolická, a může se stát, že toto nekatolické smýšlení uvnitř katolicismu zítra velmi zesílí. Ale nikdy nebude reprezentovat myšlenku Církve. Je třeba, aby existovalo malé stádo, ať už bude jakkoli malé. "

Jak by mohlo dojít k takové katastrofě? Jsou různé možnosti. V minulosti byli až příliš často upřímní věřící konfrontováni se zmatky uchazečů o titul papeže po údajně neregulérní papežské volbě. Jiná možnost, která nás napadne: ve světle současného pokroku medicíny si lze představit, že by papež pro nemoc nebo skutek násilí mohl být delší dobu v bezvědomí. V případě násilí by zároveň mohli být zabiti nebo zneschopněni někteří z jeho věrných spolupracovníků. Kdokoli by potom byl pověřen vládnutím v Církvi během delší nemoci papeže, neměl by charisma papežské neomylnosti atd. Myslím, že ve světle konstatování papeže Pavla VI. logicky nelze Vassulinu předpověď zavrhnout jako omyl. To ukáže jen čas.

Spíše je to pravda ve světle samého Písma. Stačí citovat jen jeden přiklad týkající se této věci:

¹⁰ "Pokud jde o příchod Pána Ježíše... nenastane, pokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, syn zatracení. Ten se postaví na odpor a povýší se nade všechno, co má jméno Boží nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce usedne v chrámu Božím a bude se vydávat za Boha"

V souvislosti s tím, co jsme si řekli o možnosti zranění papeže, které by mu znemožnilo vykonávat jeho povinnosti, je zajímavé si všimnout, že ve Vassuliných spisech je naznačeno, že právě papež je tím, o kom mluví pokračování předchozího úryvku:

¹¹ "Víte také, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost už působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, ¹² který tomu brání. A pak se uká, že ten Zlý, kterého Pán zabije dechem svých úst a zničí svým slavným příchodem "

Opět nevidím žádný rozpor mezi učením Bible, názorem Pavla VI. a Ježíšovými poselstvími Vassule. Spíše naopak, vzájemně se potvrzují. Jestli to, co napsala Vassula, je omyl, dá se posoudit jedině podle budoucích událostí. Můžeme si myslet, že např. zranění papeže není pravděpodobné, ale sotva můžeme něco nazvat omylem, dokud budoucnost neprokáže, že se tak nestalo!

Další myšlenkou, se kterou má posvátná kongregace potíže, je ta, že nastane éra "pokoje a všeobecného rozkvětu" před Kristovým definitivním příchodem, tzn. před posledním soudem. Především je třeba si všimnout, že sama Bible mluví o této éře, takže ji těžko lze nazvat omylem. Mohli bychom nesouhlasit s tím, jak ji Vassula popisuje, ale ne s věcí samotnou. Je popsána ve Zjevení 20,1-14. Článek, který ukazuje, že tato éra je dobře zdůvodněná v Písmu i tradici, vyšel v červnovém vydání časopisu Opravdový Život v Bohu pod titulkem Milenarism and Prophecy: Revelation 20, I-14 Revisited. Zdá se mi mnohem snadnější hájit pravost této ideje, než ji napadat. Proto tvrzení, že je to ‘omyl’, mě zaráží, protože chybí jakékoliv vysvětlení, v čem ten omyl spočívá. Rád bych připomněl, že poselství z Fatimy, které papež bere velice vážně, také mluví o éře pokoje, která bude následovat po obrácení Ruska.

ZÁVĚR

Poslední věc, která je nazvána omylem, je "jakési pankřesťanské společenství, což je v rozporu s katolickou doktrínou". Tady bych chtěl zdůraznit, že všechno je uvrženo ve zmatek tím, když posvátná kongregace pokračuje tím, že říká, že se tyto ‘omyly’ v jejích spisech už neobjevují. Protože Vassula nikdy není obviňována z toho, že odporuje sama sobě, mohu jen shrnout, že ve všech těchto věcech jsou Vassuliny spisy ve shodě s katolickým učením, když je vezmeme jako celek. Musím zdůraznit, že přesně tento postup navrhoval papež Benedikt XIV. Proč je první část posuzována jako mylná, když se tyto údajné omyly neobjeví při podrobném rozpracování doktríny?

V každém případě, jak už jsem poznamenal výše, nemohu pochopit, že když Vassula vypracovává svou doktrínu pravověrným katolickým způsobem, co vede posvátnou kongregaci k závěrům, že "údajná nebeská poselství jsou pouze plodem soukromých meditací".

Tady se setkáváme s velice vážným problémem. Vassuliny spisy, to je víc než tisíc stran napsaných během minulých devíti let. Vassula nikdy nestudovala teologii ani Bibli. Jak jen je možné tyto spisy označit za ‘plod soukromé meditace’? Posvátná kongregace jasně připouští, že konečné rozpracování doktríny je doktrinálně zdravé. Jak by mohla napsat něco, co by nemohli potvrdit vysoce vzdělaní teologové? Ve filozofii říkáme "Ex nihilo nihil fit", to znamená "z ničeho nic nepovstává". Z neznalosti nemůže sama od sebe vyplynout moudrost. Není rozumné říkat, že tyto spisy jsou ovocem ‘soukromé meditace’, pokud tímto termínem nemyslíme ‘prorockou inspiraci’!

Je pravda, že ve své katolické víře občas musíme věřit ve věci, které přesahují možnosti našeho lidského chápání: např. tajemství Trojice. Ale nikdy se po nás nechce, abychom věřili něčemu, co odporuje rozumu nebo je absurdní. Tady, jak se zdá, po nás neznámí autoři oné zprávy posvátné kongregace chtějí, abychom věřili v absurditu: že výsledek ¹³ může být větší než jeho příčina. ¹⁴ To je, jako bychom řekli, že voda v Lurdech působí zázraky, ale moc vody "nemáme považovat za nadpřirozenou". Není-li moc vody nadpřirozená, jak potom může uzdravovat? Výsledek by byl větší než příčina.

Je ironií, že postoj posvátné kongregace v této věci vede k tendenci, kterou si s největší pravděpodobností nepřejí. Je to ve skutečnosti postoj racionalistů, který nakonec vede k ateismu: úžasná díla Boží jsou vždycky připisována tajemným příčinám, které logicky zůstanou nevysvětlené.

Nakonec se dokument zmiňuje o tom, že lidé jsou překvapeni, když Vassula často přijímá svátosti v katolické církvi. Ale toto dovolení je zaručeno kanonickým právem. ¹⁵ Jsou-li tím věřící "překvapeni", mělo by se jim to vysvětlit. Kromě toho skutečnost, že zůstala pravoslavnou a přitom že akceptuje roli papeže v Církvi, by také měla věřící překvapovat a měla by se jim také vysvětlit. Všechno je to jasné v Balamandské deklaraci, kterou katolická a pravoslavná církev uzavřely 23.června 1993:

¹⁶ "Aby se do budoucna vyloučil jakýkoliv proselytismus a snahy zvýšit počet katolíků na úkor pravoslavné církve, komise doufá, že byla odstraněna překcážka, která bránila některým autokefálním církvím zúčastnit se teologického dialogu..."

Podobně týž dokument praví:

¹⁷ "Při zachování nedotknutelné svobody osoby a všeobecné závaznosti svědomí nemůže být řeči o tom, že by jednota mohla být znovu nastolena snahami o konverzi osob z jedné církve do druhé kvůli jejich spáse. " Dále se pokračuje: "Dnes je třeba, abychom si společně uvědomovali Kristovu vůli pro ty, kdo jsou jeho, a Boží plán s jeho Církví společným úsilím církví o úplnou shodu obsahu víry a jejího důsledku..."

Tady by bylo dobré dodat, že pokud jde o ekumenismus, tak největší ‘nelibost’ ve Vassulině chování patrně vzbuzuje, že jako Boží mluvčí trvá na nezbytnosti papeže pro opravdovou jednotu křesťanů. Jejím prostřednictvím Ježíš trvá na tom, že se všichni křesťané musí vrátit k jednotě s papežem jako s ‘náměstkem’ Kristovým: a to se mnohým zdá nepřijatelné.

Posvátná kongregace pak pokračuje organizačními opatřeními, která logicky vyplývají z rozboru doktríny. Doufám, že jsem jasně ukázal, že tato věc je otevřená. V každém případě, posvátná kongregace žádá ¹⁸ zásah biskupů, aby v jejich diecézích nebyl poskytován prostor pro šíření těchto idejí. Věřící se vybízejí, aby spisy a řeči paní Rydenové nepovažovali za nadpřirozené. Naštěstí se jim nezakazuje je číst, jak se mnozí mylně domnívali.

Není pochyb o tom, že pastorační dimenze toho všeho je skutečně srdcervoucí. Nejedná se tu o nějaký teoretický problém jako v případě Galileiho; máme tu pastorační pomoc poslanou Bohem, prorocké charisma, které vyvolalo četná obrácení k hlubší víře, i z úplné nevěry. V misiích má tento problém širší uplatnění, protože i nekřesťanů, ať už buddhistů, muslimů, hinduistů či koho jiného, se dotkla slova plná slitování v Opravdovém Životě v Bohu. Co jim má pastýř říci? Že to všechno byla chyba? Jak jsem výše ukázal, omyly jsou spíše na straně kritiků. Jak řekl náš Pán:

¹⁹ "pohoršení musejí přicházet, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by mu lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl ke hříchu jednoho z těchto maličkých. Mějte se na pozoru!"

Jako jeden z mnoha katolických příznivců spisů a poslání Vassuly mohu říci, že prostor pro satisfakci je obsažen v prohlášení, že od jistého blíže neurčeného bodu se výrazy, označované za ‘omyly’ ve Vassuliných spisech už neobjevují. To zajisté ukazuje na mnohem věrohodnější vysvětlení údajných ‘omylů’: jednalo se o mylný výklad při vytrhávání z kontextu celého díla. To je, jako bychom odsoudili Starý zákon proto, že čtenář nemůže pochopit Trojici, pokud nepokračuje čtením Nového zákona!

Dalším důvodem k satisfakci je, že vatikánský dokument odsouvá stranou všechny ty fanatické a urážlivé útoky některých autorů. I když tito nebyli teology, jejich komentáře zneklidňovaly věřící.

Nicméně, nejironičtějším závěrem, který můžeme vyvodit z tohoto prohlášení posvátné kongregace je, že v jistém smyslu vytváří situaci, kterou chce popřít. Vassula naléhá na všechny křesťany, aby vyhradili Petrovi právoplatnou roli v křesťanství jako Kristovu náměstkovi. Posledním místem, odkud bychom čekali kritiku, je Vatikán. A najednou vidíme, že ti, o nichž předpokládáme, že jsou v jednotě s papežem, se snaží klást překážky do cesty poselství vybízejícímu k jednotě s ním. Vassuliny spisy varují před falešným ekumenismem, který by zničil úlohu Sv. otce jako základu jednoty křesťanů. Ti, kdo obklopují papeže, místo aby ji povzbuzovali, doporučují opatření, která ji mají odradit. Citace, která mě zneklidňuje při tomto prohlášení posvátné kongregace, je ze sv. Jana:

²⁰ "Jeden z vás mě zradí "

Přitom je jasné, že jako katolík musím vzít na vědomí důležitost takového oznámení. Lituji, jestli jsem svým poukázáním na fakta projevil jistou nešetrnost vůči Vassuliným kritikům. Přesto, jak vyplývá z faktů, je dost těžké věřit, že toto tvrzení je něčím víc než úvodním stanoviskem velmi důležitého dialogu, který už dávno měl probíhat mezi katolickou církví a poselstvími Opravdový Život v Bohu Vassuly Rydenové. Kéž bychom je my, věřící, doprovázeli svými modlitbami.

Jako závěrečná poznámka se mi vnucuje notoricky známý debakl v případu Galileiho. Jak tragicky špatnou službu prokázali Církvi tito přehorliví, i když nepochybně dobře smýšlející předchůdci dnešní posvátné kongregace! Četné veřejné omluvy současného papeže bolestně odhalují nezhojenou ránu, kterou případ Galileiho zasadil věrohodnosti Církve. Kéž bychom se naučili opatrnosti a pokoře, když se odvažujeme do neznámých vod! Kéž je Maria, hvězda moří, naší vůdkyní!

prof. P. James Fannan

---

1 r.1995
2 časopisů, encyklopedií apod.
3 dlouholetý duchovní rádce Vassuly
4 věmost, pokora, poslušnost, čistota, trpělivost, stálá modlitba
5 tehdy ještě krakovského arcibiskupa Karola Wojtyly
6 Iz 9,5
7 Jan 15,5
8 Inter insignores, 5
9 cit. z Jean Guitton: Paolo VI segreto, str.152 a 153
10 Tes,1-4
11 2 Tes 2,5-8
12 papež
13 tyto hluboké a prorocké spisy
14 obyčejná neškolená laická osoba
15 kan. 844, §3
16 § 35 Balamandské deklarace
17 § 15 Balamandské deklarace
18 opět dost mírné slovo
19 Lk 17,1-3
20 Jan 13,21

---

zpět na titulní stranu