Jsem moc ráda, že mohu být ve vaší zemi. Je to Boží milost, že jsem byla pozvána do Prahy. Náš nebeský Otec mě poslal už do padesáti osmi zemí, vaše je padesátá devátá. Cestuji už šestnáct let, a to nejenom pro Církev. Absolvovala jsem skutečně mnoho setkání. Jsem zvána římskými katolíky, pravoslavnými, luterány, anglikány, koptskou církví, arménskou církví.

    Toto poselství je poselstvím jednoty a smíření, ne jenom pro Církev, ale také pro rodiny, ba i národy. Je to naléhavá výzva Boží, abychom konali pokání, opravdové pokání. Prostřednictvím pokání se vám dostane ovoce lásky, prostřednictvím ovoce lásky se vám dostane jednoty a smíření. Když Bůh mluví, je to proto, že ví, že to lidé potřebují. Je to vždycky ku prospěchu lidí a ku prospěchu Církve. Když Bůh mluví, duši pozvedá. Nikdy duši nesráží. Když Bůh mluví, dává naději. A také: Když Bůh mluví, je to i proto, aby nás napomínal, protože nežijeme ve Vůli Boží. Kdybychom všichni žili ve Vůli Boží, Bůh by nemusel mluvit. Toto poselství Opravdového Života v Bohu je také vyučováním v tom, kdo je Duch Svatý, jaké je působení Ducha Svatého v Církvi, jaká je moc Ducha Svatého. Dnes potřebujeme Ducha Svatého více než kdy jindy, proto Bůh vysvětluje působení Ducha Svatého na tisících stránek. Bůh pak také mluví o druhých Letnicích. Co jsou druhé Letnice? Jde také o vylití Ducha Svatého. - Vysvětlím později.

    I nás Bůh volá, nás všechny - bez ohledu na vyznání, abychom se modlili, neustále, bez přestání. A to vám také vysvětlím. Bůh dále mluví o Eucharistii. Bůh si stěžuje, že Eucharistii přikládáme méně a méně důležitosti.

    A jsou ještě jiné věci /o kterých Bůh mluví/. Jednou z nich, o niž se s vámi chci podělit, je důvěrný vztah k Bohu. Jak získat důvěrný vztah k našemu nebeskému Otci? A jak k Němu mluvit? Jako děti, které mluví se svým otcem, protože mu to působí rozkoš. Chce to po každém z nás. Sdělím vám určité věci a určité zkušenosti, dříve než začnu probírat poselství.

    Do kostela jsem nechodila. Nemodlila jsem se. Nikdy. Moje matka mě obvykle brávala do kostela o Velikonocích. Ale potom, když jsem vyrostla a vdala se, přestala jsem. Dokonce ani o Vánocích. Moje děti vyrůstaly jako ateisté. Boha neznaly, protože na jejich školách se Písmu Svatému neučilo. A o Bohu jsem doma nikdy nemluvila. V roce 1985, když jsem byla na vrcholu úspěchu - byla jsem přebornicí v tenisu v Bangladéši, malířkou pláten a měla jsem výstavy obrazů, psalo se o mně v novinách, vedla jsem úspěšný společenský život, měla jsem mnoho přátel, jako koníčka jsem také dělala manekýnku - po celou tuto dobu jsem na Boha nikdy nepomyslela. A právě přesně v této době mě Bůh zavolal a přišel ke mně. Nebyla jsem připravena. Velmi mne to překvapilo. Začal ke mně mluvit můj anděl: Pociťovala jsem takovou radost! Řekl: "Bůh je ti blízko a miluje tě." Ale já jsem Boha neznala. Jak bych mohla milovat někoho, koho neznám? Během následujícího týdne se můj anděl vrátil a řekl: "Chci, abys četla Bibli." Ale já jsem doma žádnou neměla. Řekla jsem: "Žádnou nemám." - "Já vím," řekl. "Jdi a sežeň si nějakou." Namítla jsem: "Kde? V Bangladéši? Je to muslimská země. V obchodech bible nemají." On na to: "Jdi do americké školní knihovny. Tam bible najdeš." Tak jsem šla a získala jsem bibli. A pak mi řekl, abych ji četla. Nevěděla jsem, kde začít: Otevřela jsem ji tedy uprostřed. A připadla jsem na žalmy. Četla jsem. Bylo to anglicky! Anglicky rozumím, ale když jsem četla bibli, nerozuměla jsem jí - ani slovo. A Bůh mi dal pochopit, že jsem v naprosté v temnotě, že jsem slepá, že nevidím. Pocítila jsem najednou takovou lítost, že jsem se rozplakala. Později mi anděl řekl: "Ukážu ti, co jsi napáchala a jak jsi urážela Boha." Ukázal mi mnoho věcí, které urážely Boha. Všechno, co jsem viděla, bylo hrozné. Malé hříchy mi vyvstávaly jako velmi veliké. Bylo to odporné. Viděla jsem je Božíma očima. Viděla jsem, jak Bůh vidí naše hříchy. Nekradla jsem, nezabíjela, nedělala jsem žádné velké hříchy, jenom malé. Ale všechny ty malé hříchy, protože jsem nechodila ke zpovědi, se mi vršily nad hlavu a drtily mě. A viděla jsem, jak hříchy urážejí Boha, protože Bůh byl přede mnou tak čistý a ten rozdíl byl tak veliký! Všechno, co jsem viděla, bylo jako oheň, který mne pálil uvnitř. Pokračovalo to celé tří týdny. Od rána do večera jsem plakala, nenáviděla jsem sebe samu. Pohrdala jsem sebou. Chtěla jsem umřít. A řekla jsem: "Ani normální smrt si nezasloužím. Jsem jako malomocná. Měli by mě rozsekat na kousky a hodit hyenám," až tak jsem si hnusila sebe samu. To bylo očišťování!

    A potom promluvil Bůh, náš Otec a Stvořitel. Přišel s takovou prostotou a jeho hlas byl tak něžný, tak plný lásky, tak otcovský, že Ho má duše rozpoznala jako Otce: Má duše rozpoznala milujícího Otce. A říkám vám, cítila jsem, že náš Stvořitel je náš opravdový Otec - před naším otcem pozemským! Byl to velký rozdíl: V tom okamžiku jsem věděla, že patřím Jemu a On patří mně, že jsme jedno. Všechno to byl mžik - a cítila jsem se u Něho tak svobodně! Když tedy začal mluvit, řekl: "Já jsem tvůj Otec a ty patříš mně. Máš svůj původ u Mne, pocházíš ode Mě. Jsi Moje." Byla jsem tak šťastná! Zvolala jsem: "Konečně je Bůh tady!" Hned se mi chtělo vzít Ho oknu a ukázat Mu, jak to vypadá venku. A řekla jsem: "Pohleď! Podívej se, co se z nás stalo." - protože Bangladéš je velmi chudá země. Bída, opravdová bída. Chtěla jsem Bohu ukázat: "Podívej se na tu bídu!" A On velmi klidně pronesl: "Myslíš, že mohu něco udělat?" Odpověděla jsem: "No ano! Vždyť jsi Bůh. Ty můžeš něco udělat." Neodpověděl. Pak řekl: "Chci, aby jsi se ke Mně modlila Otče náš." Modlitbu "Otče náš, jenž jsi na nebesích..." Nuže, byla jsem ráda, že jsem si ji pamatovala ze školních let, a odříkala jsem Mu ji. Ale předtím jsem Mu odpověděla, ale místo, abych odvětila: "Ano, Pane," jsem řekla: "Ano, Tati". Tu mi došlo: "Co jsem to řekla - svému Stvořiteli?!" - protože to slovo 'Tati' mi vyklouzlo z úst. Ale On řekl: "Dcero! Neboj se, neboť jsem tvé slovo 'Tati' vzal do Svých rukou jako klenot." A zamiloval si je. A tak jsem se modlila Otče náš. Když jsem skončila, řekl: "Úplně špatně, Vassulo. Pomodli se to znovu. Odříkala jsi to příliš rychle." Tak jsem se to pomodlila znovu. A opět mi řekl: "Úplně špatně. Vrtěla jsi se přitom. Začni znovu." Tak jsem se to modlila znovu. A opět mi řekl: "Úplně špatně. Začni znovu." Tak jsem se modlila znovu. A odříkala jsem Otče náš možná osmdesátkrát, možná stokrát, nevím, protože pokaždé řekl: "Úplně špatně." A modlila jsem se celý den, celičký den. A tu mě začalo napadat, že Bůh chce, abych se pomodlila všechny Otčenáše, které jsem během svého života dosud zanedbala; abych to nyní dohonila za jediný den. Ale nebylo tomu tak. Já jsem se totiž nemodlila celým SRDCEM. A teprve když jsem si před očima představila obraz Boha jako Někoho, kdo je Živý, kdo má Božské BYTÍ, kdo je přímo přede mnou, kdo je Bůh, který slyší, Bůh, který má SRDCE, a jehož Srdce se můžeme dotýkat - tehdy jsem pochopila, jak s Ním mám mluvit, a ne jen tak něco odříkávat. A tak tedy, když jsem se modlila tentokrát, říkala jsem:

Otče náš - NÁŠ Otče!
Otče náš, jenž jsi na nebesích.
Posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ALE ZBAV NÁS OD ZLÉHO.

    Když jsem Mu to řekla z celého srdce, jako nějaké osobě, která stojí přede mnou živá, za každou větou, kterou jsem vyslovila, řekl: "Dobře." A byl spokojený. Přijal to. Tak si pamatujte, že až se budete modlit příště Otče náš, stačí ho říkat jenom jedenkrát, s plným porozuměním, a bude to lepší než stokrát, jak jsem se ho modlila já, když neustále říkal: "Úplně špatně."

    A to byl můj začátek s Otcem.

    A pak - pamatujte: Když čtete to poselství, místo mého jména dosaďte své jméno. Ježíš mě požádal, abych vám to řekla, protože když mluví, nehovoří pouze ke mně, On mluví i k vám. Když Otec řekl: "Jsi moje", myslí tím i vás. Vy Mu náležíte. Vy od Něho pocházíte. Váš Otec, můj Otec a náš Otec je Král - a přece tak mateřský!

    Tak vysvětluje Otce sám Ježíš: "Můj Otec je Král - a přece tak mateřský! Můj Otec je Soudce - a přece tak něžný a láskyplný. Můj Otec je Alfa a Omega, a přece tak mírný a pokorný."
    Tak takový je náš Otec.

Než budu pokračovat, ráda bych se s vámi podělila o jedno poselství, ve kterém k nám Ježíš Kristus volá:

Synové a dcery, jste potomstvem Nejvyššího, pocházíte od Svrchovanosti a Nádhery, patříte Nám, patříte Nebi. Jste z Královského rodu. Tak proč, proč popřáváte sluchu bestii? Jste požehnaní k Našemu Obrazu, a ne k obrazu bestie. Všichni jste určeni k tomu, abyste kráčeli v Nádvořích Všemohoucího. Dovolte Mi tedy, abych vás oděl Svou Nádherou. Otevřte svá srdce a já vás zachráním.

    Takhle znělo jednoho dne Ježíšovo volání. Nikdy bychom neměli zapomínat, že naším otcem je Král a že máme jednat svatě. A znovu vám chci říci: Na počátku Otec řekl: "Chci, abys Mne milovala." Odpověděla jsem: "Miluji Tě" - vždyť je to Bůh - "miluji Tě." Ale On řekl: "Miluj Mne více. Budu tě učit, abys milovala, jak Já chci, abys Mne milovala. Chci, abys se Mnou byla v důvěrném přátelství, avšak nikdy nezapomínej, že Já jsem Svatý." Žádal tedy dvě věci, a žádá je po každém z vás: Chce, abyste s Ním byli v důvěrném přátelství. Chce, abyste k Němu utíkali jako dítě a mluvili s Ním prostě, se srdcem prostým. Avšak nikdy nezapomínejte, že On je Svatý - a tak se uskutečňuje bázeň Boží. Bázeň Boží je počátkem moudrosti. Bázeň Boží je korunou moudrosti. A prostřednictvím moudrosti, prostřednictvím světla moudrosti budete schopni porozumět Bohu a znát Ho. K čemu je to dobré? Mluvit o Bohu, číst o Bohu - to ano, ale 'znát' Boha důvěrně - to ne. A přitom je to jeden z největších pokladů, kterého se nám může dostat - znát Boha a rozumět Mu. A budete schopni znát Boha a rozumět Bohu za pomoci opravdového obrácení ² , protože kajícností-obrácením se zbavujete sebe sama. Musíte činit pokání, zbavovat se sebe sama, umírat sami sobě. Musíte se odpoutat od hmotných věcí. Čím více prostoru Duchu Svatému dáte, tím více se Duch Svatý bude ve vás vylévat a naplní vás Svou Láskou, prostoupí vás a vy budete vlastnit Boha.

    Ráda bych se s vámi podělila o poselství, které dal Duch Svatý:

Jenom ve Mně lze nalézt svobodu a lásku, a přece Mne vaše pokolení odmítá, neboť Mne nechápou. Hle, jsem jako úrodná půda - pojďte a zasévejte svou setbu do Mně a sklidíte Věčný Život a Ráj bude vaším domovem; pojďte ke Mně bez otálení a já vás učiním bohatými skrze vaši chudobu, silnými skrze vaši slabost, horlivými a věrnými skrze vaši zvrácenost, živým Oltářem Naší Trojičné Svatosti skrze vaši nicotnost. Já jsem neustálou Modlitbou ve vás, a v čem máte nedostatek, Já doplňuji. Jsem vždy dostupný chudým a prostým. Přijďte a zmocněte se Mne. Pojďte a vlastněte Mne a Já vás ztvárním ke Své Svatosti. A podám vám Své Neocenitelné dary, učiním vás částí Nás a jedním z Nás. Vy, kteří přicházíte z pouště, pojďte, sestupte do Mých hlubokých vod a Mé vlny vás obmyjí a občerství. Nebojte se Mne! Neslyšeli jste, Moji přátelé, že změním suchou zemi v moře? - neboť na vás z nebe vyliji Své dary a milosti. Právě tak jako nebesa chrlí déšť v Přítomnosti Naší Trojičné Svatosti, tak vliji Svou Přítomnost na celé lidstvo. Odstraním všechno, co bránilo, abych k vám přišel.

    Duch Svatý bude světlem vašich očí, důvodem vašeho bytí, záchvěvem vašeho srdce, hlasem vaší řeči. Duch Svatý bude vaším smíchem a vaší radostí, Duch Svatý bude královskou ozdobou vaší duše. Bude strážcem vašeho ducha, bude vaším bratrem, vaší sestrou a vaším věrným přítelem. Bude vaší slavností, vaším Amen k amen, vaším skrytým pokladem, perlou, vaší Písní písně. Bude vaší Zaslíbenou zemí a základem všech ctností, do kterých vepíše Své Svaté Jméno.

    Když ke mně přišel Ježíš Kristus, zeptal se: "Který dům je důležitější, tvůj nebo Můj?" Odpověděla jsem: "Tvůj." A On řekl: "Oživ Můj Dům. Zkrášli Můj Dům. Sjednoť Můj Dům." Namítla jsem: "A jak? Vždyť já neumím nic." A Ježíš: "Ale Já chci to tvé 'nic'." Skrze tvou nicotu ukážu Svoji Moc a že JÁ JSEM. Umři tedy sama sobě." A to žádá po každém z vás. To znamená: "Ztiš svůj hlas, abyste slyšeli Můj Hlas. Skloň svou hlavu, aby bylo vidět Mou Hlavu. Úplně se sniž, abych tě mohl pozvednout. Dovol Mému Svatému Duchu," říká Ježíš, "aby tě prostoupil a proměnil tvou duši z pouště v zahradu, v níž budu mít v tobě místo pro Svůj odpočinek. Dovol Mému Svatému Duchu, aby proměnil tvou duši v palác, kde budu Králem a budu nad tebou kralovat. Dovol Mému Svatému Duchu, aby proměnil tvou duši v nebe, kde mě budeš v tomto nebi oslavovat." Co tedy Ježíš od nás žádá, je, abychom se umenšovali, takže budeme naplněni Světlem Ducha Svatého a pak naše úkony budou Božími úkony. Budeme vidět Světlem Ducha Svatého, budeme mluvit jako Bůh, a pak můžeme říkat: Já kráčím s Bohem. A můžeme s Bohem vládnout, i když jsme ještě na zemi. Chce, abychom dosáhli dokonalosti, ale musíme pro to učinit mnohé kroky.

    Záměrem tohoto poselství je jednota. Ježíš mi dal vidět tři železné tyče stojící vedle sebe. A dal mi pochopit, že první tyč představuje římskokatolickou Církev, druhá pravoslaví a třetí protestanty. Když jsem spatřila toto vidění, dostala jsem strach. Říkala jsem si: Ne, ne, ne, ne. Ježíš mě nyní chce zaplést do církevních problémů, ale já se do jejich problémů míchat nechci. Chtěla jsem před tímto viděním utéci. Vzala jsem si tedy auto a odjela jsem. Nakupovat. Jonáš použil loď, aby ujel, já auto. Nechtěla jsem zůstat. Vidění mi pořád zůstává před očima, i když jdu nakupovat: Je v mém nitru a trvá. Nemohla jsem se ho zbavit. A uslyšela jsem Ježíše, jak volá: "Žákyně, povstaň! Upadla jsi! Povstaň a nes Můj Kříž Jednoty! Však ti ho pomohu nést." Jela jsem tedy domů. Ježíš pak řekl: "Nakresli ty tři tyče." Nakreslila jsem je. A On: "Teď chci, abys napsala: Pokud se ty tři tyče neohnou v pokoře a lásce, jak jinak je přimějeme, aby se ohnuly tak, že se jejich hlavice setkají? Jen když ty tyče ohnou své hlavy, budou se moci setkat v jednotě. - Tři! Ne jedna, ne dvě, ale všechny tři."

    To bylo první poselství o jednotě. Krista rozdělení ³ velmi uráží, protože rozdělení je pohoršením. Nepochází od Boha. Bůh spojuje, satan rozděluje. Dnes tedy žijeme v hříchu. A toto rozdělení oslabuje Církev. Oslabuje Církev natolik, že lidé, věřící lidé Církev opouštějí. A dnes je doba velkého odpadlictví. Toto odpadlictví je všeobecné. Ježíš říká, že se o tom všem zmiňuje Písmo. O tomto odpadlictví je zmínka v mnoha částech Písma. Jeden úryvek se nachází v 2. listu Soluňanům ve 2. kapitole. Svatý Pavel mluví o Konci časů. Nyní jsme na Konci časů, totiž na konci jedné epochy; nejedná se o konec světa. O této době svatý Pavel říká: "Rozeznáte ho podle dvou znamení: prvním bude velké odpadlictví a druhým duch vzpoury. Duch vzpoury je duch antikristův. Je mnoho lidí, kteří jsou antikristy: ateisté, odpadlíci, rebelové. To je doba, ve které dnes žijeme. A proto zasahuje Bůh, který je milujícím Otcem, Zasahuje, a nikdo Mu nemůže zabránit, aby promlouval. Přichází, aby lidi zachránil. Bůh dnes mluví, ale jen málo lidí naslouchá! A ti, kteří naslouchají, často čtou poselství, ale nežijí poselství. Bůh od nás žádá, abychom žili poselství, ne pouze abychom je četli. Náš Otec nám slíbil 'druhé Letnice' - aby nás obnovil, aby obnovil Církev, aby obnovil své stvoření. Tak to stojí v Písmu, v 21. kapitole Zjevení sv. Jana. Když po mně Ježíš chtěl, abych četla 21. kapitolu Zjevení sv. Jana, a když mě volal, neřekl: Vassulo, pojď a piš. Tak to neřekl, nýbrž: "Město! Pojď a piš." Podivila jsem se: Město? Proč ne. Bůh přece přebývá ve Městě a my sami můžeme být tím městem, můžeme být svatyní, můžeme být Jeho zahradou, Jeho palácem, můžeme být Jeho nebem! Můžeme být Jeho městem. Můžeme být Jeho Jeruzalémem. Zjevení sv. Jana říká: Přijde doba, kdy všechno bude obnoveno a bude nová země a nové nebe. A město Jeruzalém bude obnoveno, protože v něm bude přebývat Bůh. Když Ježíš vysvětloval Zjevení sv. Jana, řekl: "Ta nová nebesa budou v tvém nitru, ačkoliv nyní je v tobě černá noc. Ale až přijmeš Ducha Svatého, Tvé nitro bude zářit jako světlo sta souhvězdí. A nová země? Ačkoli jsi byla pouští, staneš se rájem, protože Duch Svatý vloží své Sémě do tebe. Nastane taková proměna, že dosáhneš zbožštění a budeš mít účast na Božím Bytí. To bude dílo Ducha Svatého, a to je naše naděje. Nové Letnice, neboli 'druhé Letnice' už začaly! Ale já jsem to zpočátku nechápala. Je tomu jako s osobou, která je duchovně úplně mrtvá a jejíž smrtelný zápach dostoupil nebe. Boží Milosrdenství tedy sesílá na tuto mrtvolu svého Svatého Ducha, vdechuje do ní dech vzkříšení, pozvedá ji a zapaluje ohněm Ducha Svatého, takže se stává svědkem, apoštolem Konce časů. Ta osoba přijala druhé Letnice. Existuje pak rozdíl mezi touto osobou a věřícím, který "jen" chodí do kostela, protože ta osoba je zapálena Duchem Svatým a daří se jí přitahovat další lidi do Boží svatyně. Dnes je mnoho těch, kteří už přijali tyto druhé Letnice. Je to individuální a je to naděje pro obnovu Církve.

    Nyní vám popíšu několik zkušeností s Ježíšem, se způsobem, jak vyučuje: Jednoduše. Bůh není složitý, to my Ho komplikujeme. Bůh je prostý. Jednoho dne mě Ježíš volá a říká: "Máš hlad?" Odpověděla jsem: "Ano, trochu." A On: "A stále hlad měj - po Mém Chlebu." Namítla jsem: "Ale, Ježíši, mluvila jsem o jiném chlebu." Ježíš řekl: "Já vím. Co je důležitější? Tvůj chléb nebo Můj?" Odpověděla jsem: "Oba." Ale On řekl: "Tvůj chléb ti nevydrží navždy, ale Můj chléb je navěky." Jindy, když jsem Otci odevzdala svou vůli a po mnoha a mnoha očišťováních, týden po posledním očišťování, jsem Bohu řekla: "Jahve, vezmi si mne, očišťuj mne a čiň se mnou, co chceš," tehdy jsem se úplně vzdala své vůle. Potom, o týden později, přišel Otec a zeptal se: "Máš něco, co bys Mi mohla dát?" Odpověděla jsem: "Ano." Ale On řekl: "Cokoli dobrého Mi dáš, všechno pochází ode Mne. Máš tedy něco svého, co bys Mi mohla dát?" Řekla jsem: "Ano, možná..." Ale On řekl: "Nikoli, protože cokoli dobrého jsi Mi dosud dala, pochází přece ode Mne." Řekla jsem: "Podle Tebe tedy sama ze sebe nemám nic dobrého, co, bych ti mohla dát?" - "Ne. Nic." Pokračovala jsem: "Ale já o něčem vím! Já něco mám, co Ti mohu dát a co se Ti bude líbit!" To Boha pobavilo. Řekl: "Ano? A co je to?" Odpověděla jsem: "Namaluji ikonu a dám Ti ji! A bude se Ti líbit." Ale On řekl: "Dar umění jsem Ti dal také Já." Řekla jsem: "Nemám tedy nic!" - "Ale ano: tvou vlastní vůli. Dej mi ji!" - "Mou vůli?" zeptala jsem se: "Ale vždyť jsem Ti ji dala už před týdnem." - "Ano," řekl, "to ano. Ale Já si to přeji slyšet každičký den."
    Pamatujte: každý den.

    Neměla jsem ve zvyku žehnat jídlo. Jednou jsem si připravovala pokrm. Byla jsem sama a začala jsem jíst. A jak jsem jedla, objevil se Kristus a díval se na mě. Řekl: "Chutná ti?" Odpověděla jsem: "Ano." - On na to nic neříkal. Jedla jsem tedy dále. On řekl doslova: "Nechceš, abych to požehnal?" Řekla jsem: "Ano, prosím." Požehnal tedy ten pokrm a zůstal až do konce, dokud jsem nedojedla. V tu chvíli jsem dobře věděla, co po mně chce. Řekla jsem: "Děkuji Ti za to jídlo." Tak jsem se naučila, že mám prosit, aby mi Ježíš žehnal jídlo.

    Chci vám také ukázat, jak je Kristus naším Svatým Společníkem, naším Přítelem, naším Spasitelem a Vykupitelem: Je nám Vším! Ale Kristus je přitom tak prostý, tak mírný!

    Popíšu vám ještě jednu malou událost. Jednou, když jsem měla hlad, jsem zároveň věděla, že mě Ježíš bude brzy volat, abych psala. A když mě volá, bývá to někdy na šest, někdy na osm hodin. Šla jsem hned do kuchyně, abych rychle něco pojedla, než mě Kristus zavolá. A přitom jsem si pro sebe utrousila: Mám hlad jako vlk! A vtom jsem zaslechla Krista, jak říká: "Po mém Slovu?"
    To je tedy příklad, jak je Kristus prostinký.

    Chci s vámi také mluvit o ustavičné modlitbě, modlitbě bez přestání, protože to je velmi důležité: Modlit se bez ustání. Kdybych vás žádala, jako Kristus požádal mě: "Chci, aby ses modlila bez ustání," řekli byste: To je nemožné! Vždyť musím pracovat, řídit auto, musím spát, vařit... - je tedy nemožné, abych se neustále modlila! Když tedy Ježíš přišel a požádal mě, abych se modlila bez ustání, odpověděla jsem: "To je nemožné. Musím se starat o domácnost... - prostě se nemohu stále modlit." Ale Ježíš řekl: "Ach, Vassulo, jak tě lituji, že nechápeš. Modlit se bez ustání - to neznamená klečet na kolenou čtyřiadvacet hodin denně. Tak to nechci. Modlit se bez ustání znamená modlit se i beze slov: když tvé srdce po Mně žízní, po Mně touží po celý den - když tvé srdce celý den prahne po Mně, který Jsem tvým Bohem. To je pak ustavičná modlitba! Současně budeš žít největší přikázání, které je: milovat Boha z celého srdce, ze všech sil a z celé duše.
    A takové lásky k Bohu se dosahuje kajícností.

    Své dva syny jsem zasvětila Panně Marii. Zpočátku jsem totiž nepodnikala žádné cesty, abych svědčila o Ježíšovi. Ale po třech letech si Ježíš přál, abych s cestováním začala. Otevřel takříkajíc dveře, že mě zvaly další země, a tak umožnil, aby se poselství Opravdového Života v Bohu šířilo. Dělala jsem si velké starosti o jednoho ze svých synů, protože ve škole moc neprospíval. A tak jsem řekla Panně Marii: "Můj syn ve škole neprospívá. Měla bych zůstat doma a pomoci mu. Tvůj Syn Ježíš Kristus mě však posílá ven, abych si hleděla Jeho zájmů. "Prosím tedy, abys Ty zůstala v mém domě a hleděla si mých zájmů." Tak jsem odjela. Za týden jsem se vrátila a volá si mě ředitel školy. Dost jsem se toho obávala, protože jsem si myslela: Můj syn se jistě v učení úplně pokazil! Ale ředitel mi řekl: "Blahopřeji Vám! Tento týden Váš syn učinil velký pokrok." To byl týden, ve kterém převzala vedení rodiny Panna Maria.
    Takže doporučuji zasvětit rodiny!

    My, pravoslavní sice nemáme růženec jako vy, ale máme jiné modlitby, které se modlíme. Ale Ježíš chtěl, abych se růženec naučila. Tak jsem se ho naučila. A všechny pravoslavné modlitební skupiny Opravdového života v Bohu se modlí růženec.

    Svého syna, toho mladšího, protože starší už odešel z domova, jsem učila růženec. Ale nechtěla jsem po něm, aby se ho modlil celý, protože mnoho dětí těžko vydrží půl hodiny. Tak jsem mu řekla: "Pojď se pomodlit jen jeden desátek." Jeden desátek - to vydržel. Ale jednou přišel a zeptal se mě: "Proč dal Bůh satanovi tak velkou moc?" Odpověděla jsem: "Ale my satana můžeme porazit." -"Jak?" - "Modlitbou! Modlitba je mocná zbraň, a zvláště růženec. Tímto řetězem se satan dá spoutat." On na to řekl: "Proč jsi mi to neřekla dřív? Už dávno jsme se mohli spolu modlit celý růženec." Řekla jsem: "Tak dobrá. Ted' už je pro tebe ta správná doba."

    Ráda bych se s vámi podělila ještě o mnoho jiných věcí, ale čas se chýlí ke konci. Ale přece: Povím vám ještě jednu příhodu, a tu si dobře pamatujte! Je to velmi důležité. Nikdy nezapomenete na Ježíšovu přítomnost, když si budete pamatovat, že: Ježíš žádá po mně i po vás, abychom používali slova 'my' a 'nás'. Nikdy 'já'. Například: Až půjdete ven, řekněte: Ježíši, pojďme. Ježíši, musíme jít domů. Musíme jet autem. Musíme jet tramvají. Pojďme do schodů. Udělejme tuto práci. Vždycky 'my', 'nás': protože nikdy nejste sami! Ježíš je stále u vás. Je teď tady, a zná každého z vás. On ví, co nosíte ve svém srdci, On to ví. Je šťastný. Usmívá se.
    Ráda bych, abyste nikdy nezapomněli na slůvko 'my', 'nás'.

    A nyní ta příhoda. Když jste jedno s Ježíšem, jste s Ním jedno srdce. Když říkáte 'my', 'nás', stáváte se jedno srdce s Ježíšem. Jednou ráno jsem doma mluvila s Ježíšem a řekla Mu: "Ježíši, musím... My musíme jít, abychom ve městě navštívili mou sestrou. Vydejme se tedy na cestu a pojeďme autobusem." Tak jsme jeli autobusem. Tu přichází průvodčí. Říkám: "Jeden lístek, prosím." On mi tedy dává jeden lístek. Podívám se na Ježíše, který byl vedle mě, a řekla jsem Mu: "Vidíš, vyzráli jsme na něho. Jsme dva, a koupili jsme si jen jeden lístek." Ale Ježíš řekl: "Co to povídáš? Copak nejsme spojeni a nejsme jedno? Jsme jedno srdce, potřebujeme tedy jenom jeden lístek."
    Tak si to pamatujte.

    Když čtete ta poselství, Ježíš chce, abyste místo mého jména dosadili své. A chce, abyste četli popořádku první díl, druhý, třetí atd. Nesmíte přeskakovat na sedmý, osmý..., protože Opravdový Život v Bohu je jako škola. První svazek - to je první třída, druhý svazek - druhá třída. Pokud jste ve druhé třídě a chtěli byste postoupit rovnou do osmé, propadnete. Nebudete rozumět. Právě tak by vám ani tohle ve vnitřním životě duchovně neprospělo.



       Děkuji vám za vaši trpělivost. Bůh vám žehnej !